Jak se ve Státní opeře dvacet let podnikalo s čertem

Podezření na „nestandardní“ hospodaření Státní opery Praha (SOP) bylo vloni jedním z argumentů ministra kultury Jiřího Bessera pro sloučení této scény s Národním divadlem (ND). Už tehdy zmiňoval možná trestní oznámení. Poukazoval především na smlouvy o výhradním prodeji vstupenek společností Bohemia Ticket International (později Bohemia Ticket), které teoreticky umožňovaly vyvádět část příjmů SOP ze vstupného.

Zmiňoval i nevýhodné pronájmy divadla a nákup celých představení především firmou Sportpropag. Na ministerstvu kultury odhadli roční úniky až na 20 milionů korun, což by v rozpočtu dlouhodobě podfinancované Státní opery dělalo pořádnou díru. Nikdy však nebyla zveřejněna jasná čísla a fakta. Mimo jiné prý i proto, že se dokumentace ve Státní opeře nedala dohledat.

reklama

ČESKÁ POZICE získala kopie smluv o „spolupráci“ mezi Státní operou Praha a Bohemia Ticket International, respektive Bohemia Ticket. Hovořili jsme s teatrologem Josefem Hermanem, členem týmu dirigenta Olivera Dohnányiho, který byl krátce ředitelem Státní opery v roce 2010 a jako první z jejích šéfů se pokusil smluvní vztahy napravit. Konzultovali jsme i s Danielou Gadasovou, jež byla donedávna poradkyní dnes již bývalého náměstka ministra kultury Radka Zdráhala a kauzou Státní opery se dlouhodobě zabývala. Na své působení v této instituci zavzpomínal i bývalý ředitel Daniel Dvořák.

Na ministerstvu kultury odhadli roční úniky až na 20 milionů korun, což by v rozpočtu Státní opery dělalo pořádnou díru

Ale především jsme navštívili osobu téměř mytickou: majitele firmy Bohemia Ticket, pana Bedřicha Plecháče, který se zatím nikdy k výše uvedeným podezřením nevyjádřil. Příběh začíná před dvaceti lety...

Pomoc v nouzi

V roce 1992 byla od komplexu scén Národního divadla oddělena budova Smetanova divadla s místně příslušným operním orchestrem a sborem. Vznikla druhá pražská operní scéna Státní opera Praha, která měla ambici navázat na tradici Nového německého divadla. To ještě ve třicátých letech působilo v budově dnešní Státní opery, kterou postavila pražská německá menšina na konci 19. století.

Ředitelem Státní opery Praha se před dvaceti lety stal rakouský operní režisér českého původu Karel Drgáč. Národnímu divadlu tehdy ironií osudu šéfoval Jindřich Černý, otec současného ředitele Ondřeje Černého, který v lednu tohoto roku podle transformačního plánu ministerstva kultury vrátil vše do podobného stavu jako v roce 1992.

Nově vzniklá Státní opera Praha, osvobozená ze struktur Národního divadla, ale bez zázemí úředního aparátu, začala před dvěma desetiletími stavět svůj provoz na zelené louce. V té době Karlu Drgáčovi přispěchal na pomoc Bedřich Plecháč, ředitel firmy Bohemia Ticket International (BTI). Podle Plecháčových slov tehdy BTI – jako první v Československu – vyvinula software na on-line prodej vstupenek.

Drgáč nebyl ekonom a stál před úkolem za velmi omezených dotačních podmínek v Praze vést a etablovat nový operní dům. V jeho situaci skoro nešlo nabídce zkušeného obchodníka odolat.

Bedřich Plecháč, dnes majitel společnosti Bohemia Ticket (BT), nástupnické firmy BTI, pracoval v ekonomických funkcích v Národním divadle od roku 1974 a čtyři měsíce před vznikem Státní opery odtamtud odešel. Jako dlouholetý ekonomický náměstek ředitele Národního divadla měl obrovské a unikátní zkušenosti s provozem velkých pražských divadelních scén. I v současné době bychom těžko hledali člověka, který rozumí obchodním strategiím v oblasti opery, baletu nebo koncertů lépe než on.

Obchodník s instinkty komedianta, který ví, co a jak lidem nabídnout, při osobním setkání zapáleně objasňuje jednoduché, ale často opomíjené „finty“ při sestavování repertoáru, jež mohou do pokladny přinést o statisíce či miliony víc, nebo naopak míň. Své práci rozumí a viditelně ho i baví. Otevřeně říká: „Měl jsem zájem, aby Státní opera vydělávala, protože jsem zároveň vydělal i já.“ Jeho firma Bohemia Ticket je dnes jedním z největších prodejců vstupenek na všechny scény ND nebo na koncerty České filharmonie. Je vidět, že možnost prodávat vstupenky předních národních kulturních institucí Plecháč bere nejen jako obchod, ale i jako osobní prestiž.

Státní opera vazalem BTI

Těžko bychom hledali člověka, který rozumí obchodním strategiím v oblasti opery, baletu nebo koncertů lépe než Bedřich Plecháč

Bohemia Ticket International v roce 1992 podle slov pana Plecháče nabídla Státní opeře kompletní zajištění prodeje vstupenek včetně svých lidí v pokladnách opery a bezplatné dodávky softwaru a hardwaru. Za to jí mělo náležet 2,5 procenta provize z každé vstupenky prodané prostřednictvím jejího systému ve Státní opeře a 10procentí provize z každé vstupenky, kterou BTI prodala ve své síti prodejců nebo partnerů.

Podmínky to byly standardní. Například 2,5procentní provize zhruba pokrývala náklady na provoz pokladen. Na ty dnes třeba v Národním divadle vynaloží 2,4 milionu ročně za platy, vstupenky, tonery, telefony a kancelářské potřeby. Nestandardní ovšem bylo, že soukromá obchodní společnost BTI se stala výhradním prodejcem vstupenek příspěvkové organizace ministerstva kultury a vlastně i jejím ne zcela kontrolovatelným externím „obchodním oddělením“.

Když dnes Bedřich Plecháč říká, že to on byl motorem dvacetileté existence Státní opery Praha a tím, kdo ji vlastně zachránil, není důvod mu nevěřit. Příjmy ze vstupného byly pro největší a ze strany státu od počátku podfinancovaný pražský operní dům s více než tisícovkou sedadel životně důležitou položkou. V posledních deseti letech tvořily asi polovinu ministerské dotace a pohybovaly se mezi 60 až 80 miliony korun.