Internet není zlý! O své umělce se postará.
Na Kickstarteru už hudební projekty podpořilo 400 tisíc lidí, kteří společně nasbírali třicet milionů dolarůPrincip crowdfundingové sítě je více než jednoduchý: stačí svůj nápad zaregistrovat a co nejlépe představit ostatním. Je přitom jedno, zda se chystáte rogalem dobýt Mars či máte v plánu naprogramovat novou počítačovou hru. Jediná podmínka společnosti Kickstarter zní: „Nesmí se jednat o projekty typu financujte můj život.“ Tým Kickstarteru věří, že lidé na internetu jsou ohromným zdrojem financí a povzbuzení a míra jejich zájmu zároveň prověří, zda má projekt potenciál uspět. „Proto jsme zavedli princip all-or-nothing funding. Při registraci stanovíte, kolik peněz a za jak dlouho musíte získat,“ vysvětluje Strickler a dodává: „Pokud se vám nepodaří během stanovené lhůty dosáhnout cíle, nedostanete ani cent. Váš nápad totiž asi není dostatečně propracovaný a neuspěl by ani v reálném světě.“
Stránka je prý prozatím především přístavem alternativních umělců, i to se má ale v příštích letech radikálně změnit. „Již dnes pozorujeme, že se Kickstarter pozvolna posouvá do mainstreamu. Koneckonců jsme na svých stránkách zaznamenali mnoho úspěchů a úspěch lidi přitahuje,“ konstatuje Strickler.
Amanda Palmerová v crowdfundingové platformě vidí především nástroj, jak se konečně zbavit nenasytných studií. „Kickstarter prospívá především umělcům, pomůže jim etablovat se v digitální éře a zničí staré hráče. Kolizi s internetem nahrávací průmysl nemůže přežít. Navíc je celý ten proces mnohem transparentnější než cokoliv jiného, co si kdekoliv koupíte,“ míní zpěvačka, která se společností Kickstarter nespolupracuje poprvé. V minulosti například tímto způsobem pomohla sedmnáctiletému talentovanému pianistovi vydat CD.
Společnost Kickstarter založili v roce 2008 Perry Chen, Yancey Strickler a Charles Adler. Původcem nápadu byl prý Chen, který na přelomu tisíciletí přemýšlel nad způsoby, jak zafinancovat koncert své oblíbené kapely v New Orleans. Krátce po startu projektu týdeník Miami New Times vtipně prohlásil, že se jedná o nejchytřejší nápad od doby, kdy Al Gore vynalezl internet. Za pravdu by miamským novinám zajisté dali například vývojáři počítačové hry Double Fine Adventure. Jejich tým získal na svůj projekt během 24 hodin milion dolarů. Když časový limit 13. března 2012 vypršel, klukům na konto přistálo 3,3 milionu dolarů a z Double Fine Adventure se stal zatím největší úspěch Kickstarteru. Na vývoj hry přispělo 87 tisíc uživatelů.
Česká nakopávačka
Americkou crowdfundingovou službou se nechal inspirovat i český podnikatel a filmař Pepe Rafaj. Na stránce Garantovanaplatba.cz (Gaapa) právě sbírá peníze na nové album vokální skupiny Yellow Sisters, jež nese název Mateřská.com. „Všechna komerční rádia singl Laktační psychóza odmítla hrát pro jeho prý nekomerční a provokativní charakter. A tak jsme se rozhodli jít touto cestou,“ vysvětlil Rafaj pro ČESKOU POZICI. Yellow Sisters na natočení desky potřebují 200 tisíc korun. Po uveřejnění prvního klipu Laktační psychóza na webu Gaapa se během několika málo týdnů podařilo nasbírat přes 41 tisíc korun. Během tří týdnů klip zhlédlo 400 tisíc uživatelů a dámskému duu se ozvala řada firem s nabídkou sponzoringu.
I přesto, že pokud se celá částka nevybere do konce května, peníze se vrátí fanouškům, Rafaj věří, že je ve společných internetových sbírkách alespoň částečně ukryta budoucnost hudebního průmyslu: „Obdobné sbírky vznikají na celém světě, zatímco gramofonové firmy zanikají. Platformy podobné té naší nabízejí umělcům a nezávislým tvůrcům přímou cestu k jejich fanouškům.“ Podobně jako Amanda Palmerová nabízejí i Yellow Sisters svým internetovým investorům řadu lákadel, od alba ve formátu MP3 pro ty nejmenší dárce až po účast v jednom z dalších videoklipů pro uživatele, kteří byli o něco štědřejší.
Ani crowdfundingové služby ale rozhodně nejsou žádný všelék, a už vůbec ne digitální verze pohádky Oslíčku, otřes se!Další crowdfundingovou vlaštovkou v českém prostředí je služba Fondomat. Projekt Joa Wakeforda a Conrada Wattse se v podstatě neliší od amerického Kickstarteru. I zde si majitel projektu nejprve nastaví cílovou částku a dobu trvání a pak už jen doufá, že se internetové komunitě zalíbí. Jediným rozdílem je skutečnost, že pokud v daném termínu nedosáhne cílové částky, vybrané finance si majitel projektu i tak ponechá. Co oba tvůrce k založení Fondomatu podnítilo? Dle hudebního producenta Wakeforda zejména celosvětová finanční krize a následná omezení, jež na mezinárodní úrovni zdůraznily potřebu alternativních, komunitami řízených způsobů získávání financí pro umělce a novátory.
Ani crowdfundingové služby ale rozhodně nejsou žádný všelék, a už vůbec ne digitální verze pohádky Oslíčku, otřes se! V tomto ohledu se kyberprostor velmi podobá reálnému světu – nic tam není zadarmo. Kdo by chtěl zopakovat úspěch Amandy Palmerové, musí si nejprve vytvořit podobně silnou základnu fanoušků. Což znamená v první řadě spoustu práce na Facebooku, YouTube, Twitteru a spol. Jinak vám hrozí, že dopadnete podobně jako zpěvačka Tonya Graves z kapely Monkey Business, která na Fondomatu od 8. března sbírá peníze na nový klip. Zatím se jí na kontě sešlo 2880 korun.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlaste nebo zaregistrujte.







Komentáře
ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.
Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.
Děkujeme vám za pochopení.
Takové financování je pěkné a přeji všem, kdo to zkusí...
... aby nasbírali dostatek peněz. Nicméně pochybuji, že se to stane stěžejním modelem světové tvorby. Jako alternativa ano. Její princip je prostý (slovy jednoho diskutéra) "Jako potulní hudebníci kdysi zahráli a pak obešli publikum s klouboukem, zda jim někdo něco nedá..." Tento způsob je atraktivní pro začínající umělce nebo zcela minoritní proudy (i v článku podávané příklady punkových skupin tomu odpovídají).
Zavedení umělci (s širokou poptávkou) z toho obvykle nic nemají, jejich projekty potřebují jednak o řády více peněz (aby z nich bylo také o řády více muziky), potřebují (a dávají) také větší jistotu, že se prostředky vrátí, proto také obvykle nemají problém prostředky sehnat tradičním způsobem - přes velké firmy. Cameron jistě nebude 200 mil. dolarů na pokračování Avatara schánět přes internet (když mu je rádo půjčí mnoho produkčních firem) a pak přes volné kopírování v Pirate Bay s kloboukem čekat, zda mu je teenegeri po shlédnutí podívané náhodou po pár centech nepošlou nazpět... :)) To by zkrátka žádný další Avatar nevznikl, zato bychom se mohli brodit v moři miliónů garážových skupinek, které by amatérskou výstředností soutěžily o naši pozornost.
Je dobré, má-li každý svobodu si vymýšlet různé druhy financování (a zpoplatňování) svých děl a usilovat o úspěch. Je špatné, pokud bychom někomu tu svobodu vzali, z ideologických důvodů prohlásili jeho model za špatný (zastaralý, "nemorální", "dinosauří", ...) a buďto ho administrativně zakázali praktikovat nebo zlegalizovali rozkradení jeho zboží. Nechť o tom, co je dobré či zastaralé, rozhodnou svými penězi finální konzumenti sami.