Internet není zlý! O své umělce se postará.

Odpověď na otázku, která v digitálním světě straší již od samého zrodu internetu, by mohla znít: crowdfunding neboli financování davem.

Podnikání a trhy
Petr Matějček | 03.05.2012

Ve chvíli, kdy čtete tento článek, má k internetu přístup přibližně 2,2 miliardy lidí. Co kdyby vám každý desátý poslal korunu na váš projekt? Dvě stě dvacet milionů korun je docela slušná částka na rozjezd, nemyslíte?

Podobná myšlenka pravděpodobně stála za zrodem nového internetového trendu – crowdfundingu neboli financování davem. Metoda sice teprve dozrává, již dnes je ale jasné, že zejména díky masovému nástupu sociálních sítí brzy dosáhne nových rozměrů. Podle některých expertů na World Wide Web má crowdfunding dokonce potenciál stát se alespoň částečnou odpovědí na otázku, která v digitálním světě straší již od samého zrodu internetu: Jak na webu, kde je údajně vše zadarmo, vydělat peníze?

Zátoka zlodějů a komunistů

V roce 1999 založili Shawn Fanning a Sean Parker internetovou službu na sdílení hudby Napster. Nová technologie umožňovala lidem mezi sebou jednoduše kopírovat a distribuovat hudbu ve formátu MP3, čímž obcházela zavedený způsob distribuce hudby. Giganti hudebního průmyslu ji proto obvinili z masivního porušení autorských práv a již v roce 2001 byl Napster na soudní příkaz vypnut. Sdílení hudby a filmů on-line tím samozřejmě neskončilo – naopak.

Petr Janda: „Ukázalo se, že internet kapelám vůbec nepomůže“Paralelně s rozvojem nástupců jako The Pirate Bay a spol. se ale zrodila i myšlenka, že internet je zlý. Že se v podstatě podobá zapadlé brooklynské uličce, ve které na umělce číhá parta bezejmenných uživatelů a digitálních komunistů, aby je obrala o jejich největší bohatství – duševní vlastnictví. Za všechny si dovolíme citovat frontmana kapely Olympic a bývalého prezidenta OSA Petra Jandu z aktuálního rozhovoru pro Parlamentní listy: „Vadí mi, že jsou tam viry a dějí se tam věci, které nejsou slučitelné s mým názorem ohledně ochrany autorských práv. Ukázalo se, že internet kapelám vůbec nepomůže.“

Jenže představa, že by jedničky a nuly představovaly zbraně hromadného ničení zábavního průmyslu, je stejně absurdní jako představa, že by v dnešní době ještě někdo chtěl „pirátit“ třicátou verzi Best of Olympic. Internet stačí pochopit a naučit se s ním pracovat. Nové technologie se dinosaurům hudebního průmyslu mohou zdát absurdní, jenže jestliže se myšlenka zpočátku nezdá absurdní, pak nemá naději. Jako příklad může posloužit „youtubeový“ zázrak Justin Bieber. Anebo příběh společnosti Kickstarter.

My jsme média!

Tento příběh není o excentrické Amandě „Fucking“ Palmerové, přesto někdejší frontmankou bostonské punkové kapely The Dresden Dolls začíná. Amanda, anebo AFP, jak jí její fanoušci přezdívají, totiž nenávidí nahrávací průmysl. Se svým studiem Roadrunner Records se rozkmotřila někdy kolem roku 2008, kdy vyšel její klip k songu Leeds United. Estéti ve vedení společnosti se tehdy rozhodli některé záběry z videa vystříhat, protože na nich „AFP“ prý vypadala příliš tlustá.

Palmerovou to urazilo. Navíc o hudebním průmyslu jako takovém už delší dobu pochybovala a nevěřila, že se jedná o ten nejlepší způsob, jak v éře facebooků, spotifyů  a pirátských zátok svou hudbu distribuovat. Takže se rozhodla Roadrunner Records opustit, jenže ji ke společnosti vázala smlouva. Následovala téměř dvouletá válka, během níž hudebnice zveřejnila například píseň Please Drop Me, ve které firmu žádala, aby ji konečně nechala jít. Do souboje se zapojili nakonec i fanoušci, kteří do Roadrunner Records posílali fotografie svých tukových „pneumatik“.

Čím víc peněz se podaří nasbírat, tím lepší CD, vinylové desky, turné a spol. budouSvobodu získala Amanda Palmerová až v roce 2010. Využila ji k založení nové kapely The Grand Theft Orchestra a nahrání nového alba, které je dle jejích vlastních slov víc než epické a při jehož poslechu fandům po celém světě pravděpodobně explodují sluchátka. Jenže uvést nové album na trh není legrace a důležitější než nadání jsou v určité fázi finance. Amanda se rozhodla osud svého projektu vložit do rukou internetové komunity.

V tříminutovém videu představila své plány na internetových stránkách Kickstarter.com, které umožňují žádat své příznivce o zaslání peněz na nejrůznější projekty. Palmerová onlinové komunitě vysvětlila, že se jí musí podařit během jednoho měsíce sehnat sto tisíc dolarů na výrobu, distribuci a propagaci nového alba, knihy, která ho bude doprovázet, a financování turné. Čím víc peněz se podaří nasbírat, tím lepší CD, vinylové desky, turné a spol. budou. Video končí slovy: „Toto je budoucnost hudebního průmyslu. My jsme média.“

Hrobník nenasytných studií?

Nasbírat sto tisíc dolarů Amandě Palmerové nakonec netrvalo 31 dní, ale sedm hodin. Nápad se dosud zalíbil více než 7200 uživatelům a Amandě se podařilo nasbírat přes 437 tisíc dolarů. A to jí zbývá ještě dalších 28 dní... Minimální výše příspěvku činí jeden dolar. Za něj uživatel získá digitální download alba, včetně bonusových skladeb, které vznikly exkluzivně pro dárce Kickstarteru. Za 25 dolarů se investoři mohou těšit navíc na limitovanou edici CD. Kdo Amandě Palmerové daruje deset tisíc dolarů, toho zpěvačka navštíví osobně i s kapelou a plným kufrem dárků. „Hudební průmysl nás posledních deset let krmil pohádkou, že on-line nikdo za nic nebude chtít platit. Na Kickstarteru už ale hudební projekty podpořilo 400 tisíc lidí. Společně nasbírali třicet milionů dolarů,“ tvrdí spoluzakladatel platformy Yancey Strickler.

Zobrazit diskusi
Reakcí:1

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Takové financování je pěkné a přeji všem, kdo to zkusí...

... aby nasbírali dostatek peněz. Nicméně pochybuji, že se to stane stěžejním modelem světové tvorby. Jako alternativa ano. Její princip je prostý (slovy jednoho diskutéra) "Jako potulní hudebníci kdysi zahráli a pak obešli publikum s klouboukem, zda jim někdo něco nedá..." Tento způsob je atraktivní pro začínající umělce nebo zcela minoritní proudy (i v článku podávané příklady punkových skupin tomu odpovídají).

Zavedení umělci (s širokou poptávkou) z toho obvykle nic nemají, jejich projekty potřebují jednak o řády více peněz (aby z nich bylo také o řády více muziky), potřebují (a dávají) také větší jistotu, že se prostředky vrátí, proto také obvykle nemají problém prostředky sehnat tradičním způsobem - přes velké firmy. Cameron jistě nebude 200 mil. dolarů na pokračování Avatara schánět přes internet (když mu je rádo půjčí mnoho produkčních firem) a pak přes volné kopírování v Pirate Bay s kloboukem čekat, zda mu je teenegeri po shlédnutí podívané náhodou po pár centech nepošlou nazpět... :)) To by zkrátka žádný další Avatar nevznikl, zato bychom se mohli brodit v moři miliónů garážových skupinek, které by amatérskou výstředností soutěžily o naši pozornost. 

Je dobré, má-li každý svobodu si vymýšlet různé druhy financování (a zpoplatňování) svých děl a usilovat o úspěch. Je špatné, pokud bychom někomu tu svobodu vzali, z ideologických důvodů prohlásili jeho model za špatný (zastaralý, "nemorální", "dinosauří", ...) a buďto ho administrativně zakázali praktikovat nebo zlegalizovali rozkradení jeho zboží. Nechť o tom, co je dobré či zastaralé, rozhodnou svými penězi finální konzumenti sami. 

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah