Dioxiny a spousta iracionality

Hned na počátku je vhodné konstatovat: Aféře s kontaminací potravinového řetězce v sousedním Německu jedovatými dioxiny je přisuzován větší význam, než ve skutečnosti má – obdobně jako ptačí či prasečí chřipce. Padají výzvy ke zpřísnění kontrol nad bezpečností potravin, k uzavření hranic před dovozy potenciálně rizikových potravin, ministr zemědělství vyzývá k „zajištění potravinové bezpečnosti“ tuzemského trhu. To vše jsou bohužel důkazy, že tento jistě ne nevýznamný problém vzala česká strana za špatný konec.

Na aféru s dioxiny reaguje Evropa podobně jako na ptačí či prasečí chřipkuCo se vlastně stalo? Německý výrobce bionafty Petronec Emden dodal v průběhu loňského listopadu a prosince 175 tun směsí mastných kyselin německému výrobci krmných tuků Harles und Jentzch, který z nich vyrobil 3 tisíce tun krmného tuku jako polotovar pro výrobu krmiv pro drůbež a prasata. Tento polotovar použilo 25 německých výrobců krmných směsí a výsledné krmivo bylo využito na německých farmách. Podle nejnovějších informací mohlo být přitom vyrobeno až 150 tisíc tun kontaminovaných krmiv, německé úřady proto dosud uzavřely na 4 700 farem.

Dosud dostupné informace svědčí o tom, že kontaminovaný tuk nebyl vyvezen mimo Německo, stejně tak jako neopustily hranice našich sousedů z něj vyroběné krmné směsi. Kromě dvou zásilek vajec z německých chovů do Holandska a do Velké Británie se za hranice Německa údajně žádná potravina potenciálně kontaminovaná dioxiny nedostala.

reklama

Slovo potenciálně je přitom na místě. Německé kontrolní orgány totiž laboratorně zjistily dioxiny pouze v jedné ze sedmi zásilek směsi mastných kyselin od Petronec Emden, podle legislativy EU je ale v takovém případě považováno za nebezpečných všech 175 tun, což v tuzemských médiích ještě nezaznělo. Ve skutečnosti může být množství kontaminované suroviny k výrobě krmných směsí výrazně nižší. Ale i vyšší, pokud by se dioxiny prokázaly také v dalších dodávkách surovin k výrobě krmných směsí, například při výrobě bionafty v Německu.

Vítaná marketingová příležitost

Německá strana poté, co problém s dioxiny odhalila, informovala o svých zjištěních kontrolní veterinární orgány v zemích EU a z německého trhu byly staženy rizikové potraviny. Mezi ně patří především vejce a drůbeží a vepřové maso.

Zvýšené marketingové úsilí je legitimníPři konkurenci panující na evropském trhu potravin je samozřejmě každá podobná aféra vítanou příležitostí pro zvýšené marketingové úsilí jiných výrobců či zemí - jde o to poukázat na kvalitu a nezávadnost vlastní produkce, neboť tím je tak možné zlepšit svou pozici na tomto evropském trhu. To je v zásadě legitimní a speciálně pro České republice, kde zatím žádná podobná aféra nevznikla, vzniká šance důrazně vyzvat spotřebitele, aby ještě více než dosud preferovali nákup potravin tuzemské provenience. Nejhlasitěji tak učinil prezident Agrární komory ČR (AK) Jan Veleba, stejně tak vyzývají k nákupu tuzemských potravin jejich výrobci a nepřímo i ministerstvo zemědělství. Potud je vše v pořádku.

Jiná věc jsou další kroky, které by měly do budoucnosti zabránit obdobným případům. Potravinářská komora ČR již vyzvala ke zpřísnění kontrolních mechanismů při sledování bezpečnosti potravin, což jistě není nejšťastnější. V EU jsou současné předpisy týkající se bezpečnosti potravin nejpřísnější na světě, což mimo jiné vede k vyšším cenám evropských výrobků. A v České republice jsou předpisy ještě o něco přísnější než v EU. Každé další zpřísnění by nutně vedlo k dalšímu růstu nákladů na výrobu potravin, což není v zájmu ani tuzemských, ani evropských potravinářů. A to ani ze zdravotního hlediska. Výsledkem by totiž bylo ještě větší otevření prostoru pro dovozy levnějších potravin z neevropských zemí, jenže ty jsou právě díky měkčím předpisům při jejich výrobě - rizikovější.

Nezapomenout na fyziku a spojenectví s Německem

Ani uzavírání hranic před dovozy německých potravin, ke kterému zase vyzvala Agrární komora, není nijak dobrým návrhem. Německo je nejvýznamnějším obchodním partnerem ČR, a to i v oblasti zemědělství,oblasti zemědělství, například v segmentu mléka. Nejen z fyziky je přitom známo, že každá akce vyvolává reakci, a německá strana má mnoho možností případných odvetných opatření, na kterých by více prodělala právě česká strana. Nehledě na to, že uzavření hranic je primárně věcí Evropské komise, nikoli orgánů naší země. Komise ale zatím neshledala pro takový krok důvody, neboť problém nemá plošný charakter. A to opravdu nemá, s výjimkou Německa, v žádné z dalších zemí EU.

Kromě toho je akt uzavření hranic v takovéto souvislosti faktickým vyjádřením nedůvěry Německu a v kompetenci jeho dozorových orgánů. To bohužel částečně přiživuje svým tlakem na intenzivnější práci našich dozorových orgánů samotné ministerstvo zemědělství. Vzhledem k předpokládanému spojenectví ČR a Německa při prosazování řady postojů k reformě Společné zemědělské politiky EU po roce 2013 to opravdu moc strategické není.

Nepomlouvat konkurenci, nezavádět restrikce!

Česká republika by přitom mohla využít současnou situace obratněji – totiž jako podpůrný argument k tlaku na orgány EU, aby zakotvily v unijní legislativě povinnost výrobců potravin označovat zemi původu rozhodující potravinářské suroviny. EU se již řadu let při zavádění nových povinností potravinářů i zemědělců zaštiťuje ochranou spotřebitele, zájmem o jeho zdraví a plnou kontrolou nad celým řetězcem výroby potravin. I díky tomu, že v zemích EU spotřebitelé daleko více než u nás preferují domácí produkci, by přitom bylo ve skutečném zájmu spotřebitele, aby opravdu věděl, odkud výrobek, často na domácím trhu pouze zabalený, pochází.