Jak se v Česku rozkrádají evropské miliardy? Desatero slabých míst.

Průvodce systémem, jímž se odklánějí dotace z fondů Evropské unie.

Podnikání a trhy
Martin Shabu | 27.06.2012

Každá éra má své lahůdky. V devadesátých letech se rozkrádací energie soustředila na privatizační proces a banky, v novém tisíciletí je hitem rozkrádání evropských dotací. Tento fenomén bude mít dopad i na schodek státního rozpočtu. A podobně jako se ve druhé polovině „devadesátých“ objevily metodické popisy, jak se tuneluje, pozvolna lze jisté obecnější postupy rozkrádání identifikovat i nyní. Zjistit, proč se objevily právě ty, a nikoli jiné, je obrovský úkol pro nejbližší roky. Prozatím chceme ukázat na prokazatelně slabá místa systému. Nalezli jsme jich symbolickou desítku.

Ke spolupráci při identifikaci slabých míst jsme přizvali Jana Havránka, experta na fondy EU s osmiletou praxí z byznysu a čtyřletou zkušeností ze státní správy. Jan Havránek (35) s evropskými dotacemi začínal ještě jako student Mendelovy univerzity v Brně. V roce 2000 si založil vlastní poradenskou společnost Raven Consulting (název odvozen od jeho příjmení). V roce 2007 ji prodal České spořitelně (dnes Grantika). Poté přešel do státní správy a stal se poradcem ředitele Státního fondu životního prostředí, na němž působil až do července 2009. Posléze byl na ministerstvu vnitra ředitelem odboru strukturních fondů. Nyní pětatřicetiletý expert na eurodotace navazuje na svou dřívější praxi konzultanta.

reklama

view counter
Zadání: Najděte slabá místa v systému

Než se dobereme k vlastnímu desateru, je nutné stručně připomenout fungování systému (implementační strukturu).

Hlavním nástrojem pro distribuci prostředků EU je operační program (OP). Jsou v něm stanoveny prioritní oblasti, na něž má být podpora poskytnuta. Tyto priority vycházejí z Národního strategického referenčního rámce (NSRR) — dokumentu, který schválila česká vláda a následně i Brusel.

Každý OP musí mít nastavené ukazatele, takzvané monitorovací indikátory, podle nichž se vyhodnocuje úspěšnost realizace projektů i celého operačního programu. Patří mezi ně například nově vytvořená pracovní místa, počty proškolených osob, kilometry vybudovaných cyklostezek, počet obyvatel nově napojených na kanalizaci a tak dále. Pokud se při kontrole po dokončení realizace projektu zjistí, že žadatel monitorovací indikátory nesplnil, musí mu být část nebo celá dotace odejmuta.

Rozdělování peněz se odehrává prostřednictvím výzev k předkládání projektových žádostí. Administraci operačního programu zajišťují řídící orgány a zprostředkující subjekty (ministerstva, kraje, státní agentury). Mají za úkol vyhlašovat výzvy na předkládání projektů, hodnotit projektové žádosti, administrovat postup při proplácení dotace a následně kontrolovat realizaci.

Přidělení dotace předcházejí tři fáze:

  1. Řídící orgán nebo zprostředkující subjekt vyhlásí výzvu na předkládání žádostí. V ní by měla být uvedena jasná, objektivní a transparentní kritéria pro výběr projektů.
  2. Předložené projekty (žádosti o dotaci) jsou dle kritérií bodově ohodnoceny.
  3. Na základě hodnocení jsou projekty dle míry úspěšnosti vybrány k realizaci.

Administraci projektů nesmí dle evropských pravidel ovlivňovat „vyšší“ politická moc. Přání politiků mají být obsažena pouze ve strategických dokumentech (NSSR a OP). Tolik teorie.

Westernová praxe

Většina slabých míst vzájemně souvisí a vytváří komplexní prostředí pro rozkrádání. Nevylučujeme, že se mohou najít i další slabá místa, za případné upozornění na ně předem děkujeme.

1. Tajné dělení

Politici, kteří zasedají v řídících orgánech Regionálních operačních programů (ROP), chápou svěřené peníze jako svůj majetek, s nímž mohou zacházet dle vlastního uvážení. Krajští politici uzavřou tajnou dohodu o dělení peněz. V ní je určeno, kolik peněz půjde do jednotlivých krajů a okresů. To pravidla EU nepřipouštějí! Místo volné soutěže nejvhodnějších projektů se tím totiž prostředky přesouvají na ta pravá místa. Součástí  dohod jsou předem vytipované projekty, o kterých se dopředu ví, že dotaci získají.

Dělení peněz není samozřejmě symetrické. Například ROP Severozápad, který sdružuje Ústecký a Karlovarský kraj, loni vypsal výzvu k předkládání žádostí na téma budování a rozvoj atraktivit a infrastruktury cestovního ruchu za 1,1 miliardy korun. Surovou realitu popsal pro ČESKOU POZICI loni v květnu senátor, karlovarský zastupitel a starosta Božího Daru Jan Horník: „Na Severozápadě existuje deset okresů. Tři jsou v Karlovarském a sedm v Ústeckém kraji. Řeklo se, že Karlovarský kraj dostane z tohoto obnosu 450 milionů korun, na každý okres 150 milionů. Dozvěděl jsme se, že ze 150 milionů určených pro Karlovarsko má sto milionů posloužit na opravu střechy Lázní I, neboli Císařských lázní v Karlových Varech. Zcela to popírá veřejnou soutěž, v níž se mají mezi sebou jednotlivé projekty utkat.“ 

Politické rozdělování dotací potvrdil i bývalý úředník regionální rady ROP Severozápad Leo Steiner, který poukázal na korupci, jež provází čerpání eurodotací na severu Čech. „Politici se při spuštění programu dohodli, že celkový balík peněz 19 miliard korun přerozdělí mezi kraje klíčem 35 procent Karlovarský a 65 procent Ústecký kraj. To je základní porušení pravidel EU. Mám informaci, že snad existuje tajná smlouva,“ uvedl Steiner, který soudí, že dotace na severu Čech ovládla mafie IV. cenové skupiny.

Zobrazit diskusi
Reakcí:6

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

EU dotace jsou naprostá zrůdnost !

.

Kdo má patent na určování regionálních priorit?

V dotacích funguji už nějaký pátek (od r. 2001), takže už jsem nějaké názory "utrpěla": Otevřenou diskusi o řízení pomoci z EU vítám.  Nabízím malý "hint" k bodu 1 článku:  "Tajné dělení":

Posláním politiky koheze je vyrovnávání rozdílů mezi regiony, a to prostřednictvím intervencí, které přispívají k růstu konkurenceschopnosti.  Obecné priority politiky soudržnosti formuluje Evropská unie ve svých strategických dokumentech, vychází se z nich při formulování operačních programů a vzniká rámec pro poskytování pomoci.  Pro období 2007-13 platilo pravidlo (volně interpetováno): Čím méně hospodářsky vyspělý region, tím méně mantinelů v nastavování priorit.  Priority určují politické reprezentace, ať se nám to nyní líbí nebo ne, přenesli jsme na ně totiž ve volbách tuto pravomoc.  Proč by měl vědět bruselský úředník o specifických potřebách regionu víc než lokální politik?  Takže pokud se vedly debaty o rozdělení alokace fondů EU mezi kraje v rámci ROPů, pak proti principu fondů jde spíše jen skutečnost, že se nemělo debatovat o konkrétních projektech jako spíše o oblastech kam mají prostředky směřovat.  Na druhou stranu, jsou i oblasti, kde nehrozí ohrožení soutěže v rámci sledované podporované intervence jako například oblíbená regionální priorita výstavba silnic 2. a 3. třídy.  Umím si představit, že tady si mohly politické reprezentace připravit seznam konkrétních projektů a realizovat jej.  Daleko účinnější by samozřejmě byl stav kdyby stát měl silnou vizi jak zajistit růst konkurenceschopnosti a realizoval jej prostřednictvím omezeného počtu priorit (stav k němuž se možná začneme blížit v období 2014-20), ale ohlédněme se zpět do roku 2006, prostě nebyla shoda pomalu ani na tom jak se napojit na pátěřní tratě s EU...takže pokud v té době zvítězil princip regionalizace a podpory slabších regionů (teď EU naopak spíše podporuje silná centra jako motory růstu území), tak já osobně vidím osobu regionálního politika pro období 2007-13 jako legitimního hráče pro určování priorit kohezní politiky.  Ráda si poslechnu jiný názor.

Re:

Myslím, že není problém v kompetečním dělení tvorby a realizace regionální politiky. Důležitější však je samotná podstata pojmu "Regionální politika". Nejsem si osobně jist, že lidé, kteří dnes fakticky určují priority regionální politiy a opatření na naplňování startegických cílů jednají vždy jen v zájmu regionů a jejich rozvoje. Je realizací regionální politiky handlování dodavatelů stavebních firem, zda-li je lepší podpořit plavecký aquapark či golfové hřiště? Nebo selektivní podporování obcí v kraji, kde starosta je ze stejné strany jako hejtman?

Pokliže by byl kontrolní systém nastavený průhledně, efektivně a realizoval by svou hlavní náplň, je logické, aby byl systém decentralizovaný, alespoň ve výkonu. Strategie by měla být vždy jednotně řízená a tvořená.

Konec konců systém bude vždy fungovat jen tak, jak dobře fungují lidé, kteří systém předsatvují. Pakliže bude jejich osobní blaho a touha zbohatnout nadřazena zájmům republiku a pocitu národní hrdosti, žádný systém nebude fungovat dobře. Na to jsme jistě příliš chytří... :-)

 

MJ

 

Re:

Tak samozřejmě, to jsou téměř obecné pravdy.  Chápete, šlo mi o to, že nechci v 21. století zažívat 50. léta 20. století. Žijeme v barevné 3D éře a návrat do černobílé éry není možný.  Takže prosím rozlišujme i detaily.  Chtěla jsem poukázat na to, že současná mediální nálada "evropské dotace jako další prostor pro tunelování", začíná být dost černobílá. A jak si nikdo není jistý ničím, protože málokdo umí rozlišovat co je správné a podle pravidel, tak to vede k alibismu na straně těch co mají přijímat rozhodnutí, což vždy znamená další neúměrné prodražování byrokracie:  další právníci a nezávislí hodnotitelé, pojistky všeho druhu, zpomalování a na závěr totální deziluze všech kdo do toho šli.  Tak jak se dnes podivujeme nad "tajnými schůzkami regionálních politiků", kteří se dohadovali o tom, které projekty se podpoří a které ne, tak jsem chtěla poukázat na to, že to nemusí být v principu špatně.  Uvědomme si, že takto ve skutečnosti rozdělování dotací funguje; vždy musí existovat nějaké kolegium, které rozhoduje o prioritách:  Na úrovni EU se třeba takto ovlivňuje zaměření výzev jednotlivých programů ve vědě, v dopravě, v jaderné energetice......Takže zpět:  Diskuse o prioritách na úrovni zástupců či poradních sborů řídících orgánů je legitimní, jakkoliv se nám to nelíbí, protože jí příliš vidíme pod pokličku.

Ekonomická nefektivita dotací jako takových

Velmi pěkně a přehledně napsané, i když stále se obávám, že pro člověka, který danou oblast nesleduje, stále příliš komplikované na porozumění. Ale nechme být, třeba čtenáře podceňuji.

Osobně bych zmínil jednu skutečnost, která sice nesovisí se samotným procesem, ale při hlubší analýze z ní vyplývá, že daný stav je do značné míry nevyhnutelný a s nadsázkou snad i prošpěšný.

Jde o jev tzv. vytlačování soukromých investicí. Např. jestliže díky dotaci je vytvořeno 10 nových pracovních míst, pak v žádosti o ni se už neuvádí, že 8-12 míst podobně nedotovaných z trhu zmizí, protože dotovaným službám prostě nemohou konkurovat. Je zřejmé, že výsledek může být a často nepochybně je negativní. Obdobně jako s drogama (ekomičtinou "soft budget") jsou podobné jevy silně návykové, tj. ztrácí se nakonec ona schopnost generovat zisk v běžných podmínkách, tj. bez dotace, úplně podle hesla "if it moves, regulate it, tax it and subsidize it".

Současný stav odvětví obchodu s dotacemi je pak popsán teorií "rent-seeking", což je ve stručnosti motivace příjemce dotace nebo jiné výhody se o tuto výhodu podělit a odměnit její zajištění (konzultantem, politikem...) Samozřejmě konkurence se tedy podělí trochu více a tak se roztočí spirála, která vede k tomu, že všechny peníze dotace jsou "promrhány" výdaji na její získání. Příklad: jestliže je jediným kritériem dobře připravený projekt a příprava projektu se dá koupit, pak čistý příjem z dotace po odečetení nákladů na její získání je 1Kč, protože konkureční tlak by v případě 2Kč inicioval nakoupení "lepší přípravy" za 1Kč více.

Omluva, nejpíše to bude trochu nepřehledné, ale na pár řádcích jsem chtěl popsat to, co mě před lety učili na zahraničních univerzitách na specializaci Evropská integrace v rámci programu dotovaného EU :) Byla to šedá teorie, ale myslím, že teď má ČR dobrou šanci stát se pěkným ilustrativním příkladem.

Ostuda ČR

Ani se není divit, že systém tunelování eurofondů funguje tak dobře - je v tom obrovský zmatek už od začátku a zpolitizováním  rozdělování dotací se ještě zvětšil. Článek to přehledně popisuje a je asi jen škoda, že přichází až teď.

Ale očividně už i Evropské komisi došla trpělivost, když některým nejhůř fungujícím utla řísun peněz. Nejhorší na tom je, že kvůli relativně omezené skupince příživníků na tom budeme tratit všichni. Protože to, co Unie neproplatí, půjde ze státního rozpočtu a s tím nikdo na začátku fungování EU fondů nepočítal

Jen doufám, že článek (mimochodem věcně a přehledně shrnující hlavní nešvary EU fondů nejen u nás) nebude sloužit jako podnět k dalšímu rozkrádání toho, co ještě zbývá vyčerpat.

Skrýt diskusi

reklama

view counter

reklama

view counter

Oblíbený obsah

view counter