Čína kolonizuje Afriku – ekonomicky

Nedávno se objevily pochvalné zprávy, jak nevídaně rychle a organizovaně se Číně podařilo evakuovat z Libye – vzduchem, po moři i po zemi – 35 860 svých občanů. Co však dělal natolik vysoký počet Číňanů na území této ropné velmoci? Abychom si mohli odpovědět, musíme se aspoň v duchu přesunout o dva tisíce kilometrů na jih – do středu Afriky.

Skupování půdy

Ještě nedávno jsme se domnívali, že podmínkou hospodářského rozvoje není ani tolik těžba nerostných surovin jako šedá hmota, know-how a výzkum. Současné velmoci se už totiž nesnaží dobývat území jako v době velkých invazí či kolonizace. A kapitál stejně jako moc usiluje mnohem víc o revoluční posun informačních technologií.

reklama

Tuto teorii potvrzovaly státečky, jako je Monako, Lichtenštejnsko, Kajmanské ostrovy nebo Singapur. Ty nedisponují žádným nerostným bohatstvím, ale díky informatice dokázaly nashromáždit neuvěřitelné bohatství. Nové, okamžité virtuální technologie pokryly k radosti finančního světa celou zemi.

Před několika lety jako by se však běh času otočil a stali jsme se svědky tradiční kolonizace. Zájem vlád i soukromých investorů se soustředil na vzdálené země s velkou rozlohou a spoustou úrodné půdy. A prostřednictvím soustředěné moci a kapitálu začaly skupovat životně důležité zdroje: vodu a půdu.

Dle odhadu washingtonského výzkumného ústavu Institute for Food Policy Research prodaly chudé země, které nedokážou nasytit ani všechny své občany, od roku 2006 15 až 20 milionů hektarů půdy. V Africe bylo za uplynulé dva roky pronajato na 30 až 100 let 20 milionů hektarů půdy. USA disponují 400 tisíci hektarů půdy v Súdánu, deset procent argentinské půdy vlastní cizinci.

„Nezištná“ pomoc

Jedním z nejsilnějších hráčů je Čína, která si pořídila půdu od Austrálie až po Kazachstán. Na Filipínách se dostalo do rukou čínských podniků 1,24 milionu hektarů země. Čína disponuje v zahraničí celkem 30 miliony hektarů obdělávatelné půdy, což odpovídá například rozloze zemědělské půdy ve Francii. V Zambii pěstuje jatrofu, ze které vyrábí bionaftu, v Kamerunu, Mozambiku nebo na Madagaskaru obdělává plantáže rýže a sóji.

Čína disponuje v zahraničí celkem 30 miliony hektarů obdělávatelné půdy, což odpovídá například rozloze zemědělské půdy ve Francii

Ze získaných surovin a potravin nezůstává v zemi, v níž byly vypěstované, vůbec nic, vše je odváženo do Číny. Na polích sice dosud pracují místní lidé pod čínským dohledem, ale dle plánů by se měl v blízké budoucnosti usadit v Africe milion čínských zemědělců. Během deseti let se Afrika stala třetím největším ekonomickým partnerem Číny.

Čínské vedení hýří optimismem. Čínský kapitál, který proudí do Afriky jako „pomoc“, je zálohou afrického rozvoje. Čína dle vlastního vyjádření „nezištně“ půjčila africkým zemím deset miliard dolarů, dodala jim léky v hodnotě 77 milionů dolarů a v roce 2010 v nich zřídila 50 konfuciánských institutů.

Rozsáhlé pozemní práce

V Demokratické republice Kongo (DRK), bývalém Zairu, dosáhly čínské investice 25 miliard dolarů. Nedaleko města Matadi v jižní části země Číňané dohlížejí na rozsáhlé pozemní práce. Odstřelují se skály, odklánějí vodní toky a zápasí s hady, protože se tu pokládá optické vlákno v délce 5650 kilometrů vedoucí z Jihoafrické republiky Afriky až do hlavního města DRK Kinshasy. Odtud pak bude korytem řeky Kongo směřovat do východních částí země, aby se napojilo na kabel vedoucí od pobřeží Indického oceánu.

Investice společnosti China Telecom, na kterou Kinshasa přispěla 60 miliony eur, se uskutečňuje na území o rozloze západní Evropy. Nejsou však na něm cesty a vázne i zásobování elektrickým proudem. Všude se tyčí antény soukromých telefonních společností, pomocí optických vláken se rychlostí světla přenáší obraz a zvuk, prostřednictvím počítačů a mobilních telefonů se vykonávají finanční transakce…

© REUTERS

Prezident Demokratické republiky Kongo Joseph Kabila (vlevo) se během návštěvy Pekingu v březnu 2005 setkal se svým čínským protějškem Chu Ťin-tchaem.

Zatím jen v představách, neboť místní obyvatelé nemají ani proud a svítí svíčkou. Elektřinu z mohutných přehrad vybudovaných na řece Kongo v letech 1972 až 1982, které dnes hlídá armáda, prodává vláda do okolních zemí, a proto se na místní obyvatele nedostává. Vesničané nejenže nemají mobilní telefony, ale ani pitnou vodu. V zemi sice nejsou odpovídající cesty, nicméně Číňané rozkopávají pomocí těžké techniky Kinshasu a stavějí jeho centrem čtyřproudovou dálnici. Prezident DRK Joseph Kabila – v ochranné helmě, s úsměvem na rtech a obklopen fotografy – otvírá každý týden nové staveniště pro další tým čínských investorů, kteří se spokojeně usmívají, k čemuž mají důvod.

Zkáza domácího průmyslu

Ministr infrastruktury DRK Pierre Lumbi, který v roce 1980 založil sdružení na ochranu zájmů Zemědělská solidarita, odcestoval v létě 2007 v největší tajnosti do Číny a podepsal v ní smlouvu ve výši 6,3 miliardy eur. Z toho bylo 4,2 miliardy eur určeno na rozvoj infrastruktury a 2,1 miliardy pro důlní průmysl. Na základě smlouvy byly založené společnosti China Railway Engeneering Corporation a Sinohydro Corporation, které se zavázaly zprovoznit či vybudovat tři tisíce kilometrů silnic a železnic, postavit 31 nemocnic, 145 zdravotních středisek, čtyři univerzity a 50 tisíc sociálních zařízení.