Bloggerka Ada prodala server Módní peklo

Česká internetová společnost Webdio, zabývající se vytvářením obsahových a komunitních webů, koupila oblíbený módní server blogerky Ady Módní peklo.cz. ČESKÉ POZICI informaci v pátek exkluzivně potvrdil jednatel Webdia Jan Zajíc. Cenu, kterou jeho firma za server zaplatila, nespecifikoval.

„Budeme spravovat web hlavně po technické stránce a věnovat se prodeji reklamy. Jeho obsah bude nadále vytvářet hlavní bloggerka Ada, do něj nijak zasahovat nebudeme. Jde nám spíše o to, aby se Ada mohla více věnovat tomu, co jí baví, tedy psaní článků, a neměla tolik práce s technickým provozem serveru,“ uvedl Zajíc pro ČESKOU POZICI a dodal: „Denně chodí Adě kvanta dotazů od čtenářů, takže v první řadě zprovozníme poradnu – ta by měla být v provozu již v pondělí.“

Podobnou spolupráci již s autorkou, známou pod pseudonymem Ada, navázalo Webdio na serveru Arome.cz, který se od roku 2007 věnuje parfémům. Vedle Arome a Módního pekla vlastní společnost Webdio také stránky se stovkami tisíc uživatelů, jako je eMimino.cz, Labužník.cz, Vitalion.cz, a menší projekty Konev.cz a Koumák.cz. Vydělává především na prodeji on-line reklamy.

Módní peklo často bez obalu kritizuje tvorbu českých pseudonávrhářů, do které se jiná média nepouštějíWebdio plánuje Módnímu peklu vytvořit nový design, plná verze webu v nové podobě by měla běžet již v pondělí. Dále plánuje rozšíření webu o další komunitní funkce, aby si například i uživatelé mohli navzájem radit, co jim sluší a jak by se měli oblékat. Nová podoba webu by měla být spuštěna již začátkem příštího týdne, přestože se na spouštění dalších funkcí a vylepšení bude dále pracovat.

Server Módní peklo se stal jedním z nejoblíbenějších českých módních webů, když začal nahlas a poučeně komentovat módní nešvary, se kterými se denně setkáváme na českých ulicích i v „lepší společnosti“. Facebooková stránka Módního pekla má přes tisíc fanoušků, diskuse pod články na webu čítají stovky komentářů.

Blogerka Ada se ale nesoustředí jen na celkový styling a estetický dojem, ale velmi dobře českou společnost poučuje o základech odívání z krejčovského pohledu – rozebírá kvalitu materiálů, jejich praktičnost, vhodné střihy oděvů a publikuje srozumitelné tipy i pro nekonfekční postavy, kterých je u nás většina. Často také bez obalu kritizuje tvorbu českých pseudonávrhářů, do které se jiná média nepouštějí, ať již z klientelismu, neznalosti nebo obavy ze ztráty inzerce.