Bez zelené nafty se přežít dá, ale těch průvanů v dotacích je víc...

Pokud by měli zemědělci v ČR přijít z relativně širokého spektra přímých či nepřímých podpor své produkce pouze o zelenou naftu, tedy vratku spotřební daně z nafty spotřebované při obhospodařování půdy, to by bylo hej. Průvanů v peněženkách podnikatelů v zemědělství je ale víc, vanou několika směry najednou a součet jejich síly už problém v dotační konkurenceschopnosti znamenat může.

Málokdo například ví, že zemědělci jsou kromě exportérů jedinou skupinou podnikatelů, na kterou dopadá negativně plošně sílící kurz naší měny. Obor tak každoročně ztrácí minimálně stamiliony z původně vyjednané výše dotací, respektive tyto podpory ztrácí svou původní váhu. Od doby vstupu do EU už jde o pěkných pár miliard korun. Až na jednu výjimku nezískalo také české zemědělství z národního rozpočtu dorovnání (TOP-UP) k přímým platbám z EU, a také pro letošní rok je v kolonce národního dorovnání nula. To jsou další miliardy korun.

reklama

Každé jednotlivé opatření by samo o sobě zřejmě fatální problémy našemu zemědělství nepřinesloDochází také peníze v Programu rozvoje venkova. V předchozích letech se totiž schválilo více projektů, než by mělo na jednotlivé roky při rovnoměrném čerpání peněz na tyto podpory připadat, a došlo tak k nepříliš srozumitelnému pojmu „přezávazkování“. To v zásadě znamená, že jsme si v rámci Programu rozvoje venkova poněkud předčasně vyjedli talíř finančních prostředků na úkor budoucnosti. Na některé typy programů už proto nejsou, a minimálně do roku 2014, kdy začne nové rozpočtové období, nebudou peníze.

Na zemědělství dopadá nepřímo i daňová politika státu. Vše začalo skokovým zvýšením spotřební daně na pivo, které zavedla úřednická Fischerova vláda, nyní se chystá o něco nižší, přesto však zvýšení spotřební daně na víno. Zcela scestná interpretace, totiž že se spotřební daň na víno bude týkat jen vín z dovozu, je naprostý nesmysl. Spotřební daň se podle pravidel EU musí týkat kompletně celé komodity, tedy i našich vín. Opatření nicméně zasáhne reálně zahraniční vína více, to ale proto, že zhruba dvě třetiny vína, které se u nás spotřebuje, pocházejí z dovozu. V letošním roce také vzrostla DPH u potravin a v následujícím roce se zvýší opět. I to je zásah, který k odbytu tuzemské zemědělské produkce vytvářející suroviny k výrobě potravin rozhodně nepřispěje.

Škrty v zemědělství nejsou koordinované

Korektně je třeba přiznat, že každé jednotlivé opatření by samo o sobě zřejmě fatální problémy našemu zemědělství nepřineslo. Tedy ani zrušení zelené nafty. Kumulace škrtů dosahující v poslední době každoročně několika miliard korun bude mít ovšem dopad minimálně na žádoucí rozvoj oboru, neboť nebude dostatek zdrojů na investice.

Na druhou stranu, neškrtá se jen v České republice. V případě zemědělství je ale základní problém, že se škrty neprovádějí koordinovaně, přestože se EU zaštiťuje názvem Společná zemědělská politika. Výsledkem mimo jiné bude, že zatímco zelenou naftu zemědělci v ČR k dispozici mít nebudou, ve většině zemí unie taková situace ještě nenastane. Je sice docela dobře možné, že v jiných zemích půjde redukce zemědělských příjmů jinou cestou, v takovém případě je ale legitimní otázka, proč se zemědělská politika EU nazývá společnou, když se nástroje na podporu zemědělství velmi výrazně liší.

Nelze zcela jistě vše unifikovat, i proto, že ekonomické a zejména přírodní podmínky různých členských zemí EU jsou různé. Těžko například v ČR lovit mořské ryby nebo v Norsku pěstovat vinnou révu. Specifika by však měla mít při naplnění pojmu „společná politika“ svou hranici a strukturu. A respektovat skutečné specifické podmínky jednotlivých zemí, což jsou v zemědělství hlavně ty přírodní.

Základní problém je, které škrty jsou ty správné a jaké jsou jejich dopady v interakci s dalšími politickými a exekutivními kroky současné vlády

To však rozhodně neplatí pro daňovou politiku nebo programy typu zelená nafta. Právě v jejím případě by bylo skutečně systémové opatření, kdyby se tento typ podpory zrušil – ale všude. To by ovšem znamenalo poněkud vyšší úsilí úředníků ministerstva financí na evropské úrovni, než rozhodnout o národním škrtu pohodlně od stolu. Lze přitom předpokládat, že vzhledem k úsilí o redukci některých zemědělských podpor na úrovni samotné EU by celoevropské zrušení zelené nafty nemusel být zas takový problém. Nejspíš k němu v budoucnosti postupně i dojde. Jenže ti, kdo tak učiní dříve, budou v nevýhodě.

Zemědělci v ČR se logicky plánovaným škrtům brání, nicméně je skutečností, že stejně jako jiné resorty i občané ČR se s nějakým propadem svých příjmů smířit musí. Základní problém je, které škrty jsou ty správné a jaké jsou jejich dopady v interakci s dalšími politickými a exekutivními kroky současné vlády. Přestože právě rušení zelené nafty není příkladem fatální hlouposti, stane se zřejmě rozhodující kapkou, kterou pohár trpělivosti zemědělců přeteče. Je to škoda, a také důkaz, že ministr financí není zas tak výborný stratég, jak se to o něm říká.

Zejména letos a částečně v příštím roce potřebujeme na tuzemské zemědělské scéně co největší konsensus mezi exekutivou a podnikateli v oboru při přípravě co nejefektivnějších programů pro zemědělství na léta 2014 až 2020. Stav, kdy po dlouhých letech došlo v tuzemském zemědělství k zásadním shodám na zásadních strategických otázkách, k tomu vytvářel dobré předpoklady. Naopak konflikty, demonstrace, ovzduší nedůvěry a zklamání ke konstruktivnímu dialogu asi nepřispěje.