ACTA? O autorská práva přece nešlo.

Zamítnutá dohoda proti padělatelství byla ve skutečnosti snahou zastavit technologický pokrok pomocí policie.

Podnikání a trhy
Vladimír Meier | 10.07.2012

Evropský parlament ve středu 4. července zamítl kontroverzní dohodu proti padělatelství ACTA. Nad důvody a okolnostmi jejího vzniku se pro ČESKOU POZICI zamýšlí Vladimír Meier.

Věda i technologie kráčejí vpřed mílovými kroky a občas převálcují nějaké odvětví lidské činnosti, protože se stane zbytečným. Koně kvůli traktorům, petrolejky kvůli elektřině, plachetnice kvůli parníkům a ty zase kvůli letadlům. Technologie se mění a to, co pro jednu firmu představuje katastrofu, je pro jinou zlatým dolem. Někdy se proto společnosti, jež hodně investovaly do překonaných technologií, pokoušejí zastavit vývoj prosazováním zákazů a omezení, které by jim jejich investice zachovaly.

Všimněte si, že jde o opak patentování, jež má ochránit novou technologii před napodobováním. My zde ale vidíme pokus o kriminalizaci obyvatelstva v zájmu uchování zastaralé technologie. Ale stejně jako pokus o zákonné ustanovení, že π je rovno 3,2 (známý „Indiana Pi Bill“), nebo že gravitace je v neděli poloviční, nemá ani tato snaha žádnou velkou naději na úspěch. Vždy se budou objevovat nové, někdy i převratné technologie a někdo proti nim bude bojovat a jiný z nich zase bude bohatnout.

Informace není rohlík

Používat stará měřítka na nové technologie nelze, ale protože to je zjevné až při historickém pohledu, budou to lidé vždycky zkoušet. Ano, byly doby, kdy před každým automobilem běhal mladík s červeným praporkem, protože to bylo něco úplně nového, a byly také doby, kdy se lidé pokoušeli zacházet s informací jako s hmatatelnou věcí, protože se to tak dělalo vždycky předtím. Ani jedno nikam nevedlo, nová technologie má svou dynamiku a nenechá se zavřít do skladu nebo zakázat zákonem.

Nová technologie má svou dynamiku a nenechá se zavřít do skladu nebo zakázat zákonemDohoda ACTA byla důsledkem přesvědčení, že informace je hmotná věc, stejně jako třeba rohlík. Dá se stejně jako rohlík vytvořit, prodat a spotřebovat a když za ni někdo nezaplatí, je to krádež, protože z každého rohlíku musí být určitý zisk. Z takového srovnání je samozřejmě hned vidět, že je to nesmysl – informace není vázaná na konkrétní hmotný nosič, lze ji libovolně často kopírovat, distribuovat i použít, aniž by jí přitom ubylo.

Informace ale není jen abstraktní pojem, protože i hudba, filmy a knihy, které byly doposud prodávány jako hmotné věci, jsou ve skutečnosti druhem informace. Vlivné koncerny a organizace ovšem založily svůj obchodní model na prodávání informace jako věci, samozřejmě aniž by si tento rozpor uvědomily. A když se v dnešní době ukazuje, že to nejde, chtějí si tento anachronismus vynutit pomocí účelových zákonů a policie – místo toho, aby se přizpůsobily novým technologiím a vytěžily z nich co nejvíc.

Oddělení pojmu od hmotného nosiče

Pojem informace je relativně nový, matematická teorie informace vznikla teprve v roce 1948 zásadním stejnojmenným dílem Clauda Shannona. Do té doby byla informace chápána jen jako součást svého hmotného nositele, například v obrazech, knihách a uměleckých předmětech, ne jako něco odděleného.

Vědci se poté začali zabývat přenosem, uchováváním a transformací informace a postupně se tento pojem začal dostávat do obecného povědomí. To je velmi zásadní krok ve vývoji vědy i technologie – oddělení pojmu informace od hmotného nosiče. Ve skutečnosti k tomuto oddělení došlo už na konci 19. století s vynálezem fonografu i fotografie, ale tuto souvislost si tehdy zřejmě ještě nikdo neuvědomil. Naopak byl tehdy položen základ k mylnému ztotožnění informace s nosičem.

Začaly se vyrábět a prodávat fotografie i gramofonové desky a ačkoli se informace dala rozmnožovat, byla přesto vázaná na svůj nosič. Zdánlivě se tak prodávaly (a ilegálně kopírovaly) pouze hmotné předměty, jako tomu bylo vždy předtím. Když k tomu přibyl záznam na magnetických páscích a možnost šíření filmů, prodej a kopírování informace jen nabyly na objemu. Ale protože nebylo možno informaci kopírovat bez ztráty kvality, stále šlo v podstatě jen o její hmotné nosiče.

Majitelé autorských práv zaspali

S příchodem počítačů se zpracovávání informace rychle vyhouplo do centra obecného povědomí. A to nejen v akademickém smyslu: nejprve se od svého hmotného nositele osvobodily obrazy, na obrazovkách počítačů bylo možné vidět fotografie i malby, zdánlivě bez jakékoli hmotné podstaty, pak k tomu přibyla hudba, film i knihy. Náhle se ukázalo, že nejsou totožné se svým hmotným nosičem, ale že jsou to pouze informace. A průmysl, který měl už s první fotografií zobrazenou na osobním počítači někdy v 70. letech minulého století zbystřit a domyslet, kam to všechno povede, se teprve probudil do nového věku. Zjistil, že se mu nelíbí.

S příchodem 3D tiskáren vyšlo najevo, že i předměty jsou pouze informace a dají se kopírovatZároveň už dnes je vidět další vývoj, který bude mít na společnost ještě zásadnější dopad: s příchodem 3D tiskáren vyšlo najevo, že i předměty jsou pouze informace a dají se kopírovat. Takže problém zábavního průmyslu se asi zakrátko rozšíří skoro na všechna odvětví výroby. I proto je nutné, abychom si už dnes uvědomili, v čem je podstata tohoto problému a jakým způsobem se dá řešit, jinak skončíme v orwellovském světě.

To, že se dnes hudba, film i knihy dají stáhnout z internetu zadarmo nebo skoro zadarmo, čímž jsou autoři připravováni o svůj podíl, není důsledkem toho, že by se náhle z velkých skupin obyvatelstva stali zločinci, jak tvrdí zábavní průmysl (v Německu se před každým filmem v kině promítá reklama „Loupežní kopírovači jsou zločinci“). Je to prostý účinek zákonu nabídky a poptávky: v internetu je všechno jen pár kliknutí daleko. Když majitelé autorských práv zaspali dobu a nereagují na vzniklou poptávku, najde se někdo jiný, kdo ji uspokojí.

Zobrazit diskusi
Reakcí:40

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Kdybyste měl pravdu...

"Uživatelé nejsou ve své podstatě zločinci a za kvalitní službu rádi zaplatí. Ne všichni, stejně jako vždycky bude někdo krást v samoobsluze, ale velká většina."

Když se tomu dá ten citový úvod ("nejsou ve své podstatě zločinci"), tak to zní moc hezky a chtělo by se s tím souhlasit.

Jenže ono to v praxi bohužel zatím jaksi nefunguje. Kdyby ano, už má dávno příslušný "obchodní model", založený na v podstatě zcela dobrovolném zaplacení částky, požadované autorem za stažení, podstatný, ne-li dominantní podíl trhu.

Kdyby piráti většinu své energie, z hlediska praktických důsledků věnované přesvědčování lidí, že mají jakési "právo" stáhnout si co chtějí (bez dalšího, tj. ať dají - jde-li o autorské dílo - autorovi to co žádá, nebo ne), nasměrovali raději na přesvědčování, že jako je věcí slušnosti a obecného prospěchu zaplatit v MHD, i když tam není revizor, je stejně slušné a obecně prospěšné zaplatit autorovi za užití díla co žádá, nebo nestahovat, i když je to bez ochrany technicky možné (a nikoli mu zkoušet nadiktovat "správnou" cenu), konečně by udělali něco pro společenský pokrok, místo pro společenskou destrukci a degeneraci.

Protože, a v tom se s nimi shodnu, represe v této záležitosti není efektivní řešení. (Stejně jako v té MHD.) Přestat si pod sebou řezat větev můžeme jen dobrovolně - což mimochodem platí nejen o tvořivé duševní práci.

A nezapomínejme, prosím, také, že se nebavíme jen o autorských dílech jednotlivců (ne-li dokonce jen o jejich interpretaci autory samými), ale také o autorských dílech, tvořených velikými týmy lidí, která se bez nějakého složitějšího zprostředkování užití neobejdou. A že "dobré dílo se chválí samo" je podobně praxí nepotvrzená teorie, jako ta že jsme z většiny připraveni a ochotni dobrovolně platit za užití díla.

Většina diskutujících

asi  nedočetla do konce, protože pointa autorova článku je tam. Obchodníci s uměním cítí, že možnosti internetu jsou nad jejich síly a brání svůj kšeft za každou cenu.  Jakmile si umělec nebo producent vytvoří svoje webové stránky, může si tam umístit svoje dílo, zpoplatní si podle svého uvážení a poměrů na trhu možnost jeho stahování a nepotřebuje další prostředníky.  Např. pro autory knih to má jednu obrovskou výhodu - dílo se rozšíří velmi rychle.  Což má význam zejména u vědeckých publikací, kde informace stárnou velmi rychle.

Dílčí souhlas, dílčí nesouhlas

Naprosto s Vámi souhlasím, že umělec má možnost své dílo nabízet sám, bez zprostředkovatelů, na internetu. Příklad s vědeckými publikacemi je trefný.

To kterýkoliv tvůrce může dělat už dnes - a řada to úspěšně dělá. A je to fajn.

Současně zkusme ale respektovat to, že část tvůrců nechce sama své dílo prodávat a je spokojena s tím, že práva ke svému dílu prodá někomu, kdo jim za ně zaplatí a pak sám toto dílo prodává. Platí to jak v hudbě, tak v literatuře, tak ve filmu. A správná otázka zní: Má právo takový obchodník  s uměním nabízet dílo jak sám uzná a být chráněn proti těm, kdo si kopie díla pořizují v rozporu s jeho vůlí?

 

Pointa článku je taková, že přes internet a za rozumně nízkou cenu by měl autorská díla nabízet každý, a pak by problém jejich nelegálního opatřování zdarma ustal. Možná to je pravda, možná není, ale to není důležité. Důležité je, že autor vnucuje držitelům autorských práv, jak mají díla nabízet a dokonce za kolik! Proč by umělec (nebo obchodník s uměním) neměl mít právo nabízet své dílo "jen" v podobě na nějakém nosiči (kniha, CD, DVD, Blue-ray) a za nehorázně vysokou cenu? Buď to dílo chci a pak zaplatím anebo to je pro mě moc, a dílo si neopatřím, ne?

To mi v tom článku strašně vadí - neochota respektovat, že je to jen a jen držitel autorských práv, kdo rozhoduje o tom, jak bude dílo šířit - a ostatní mají povinnost to respektovat a dílo si opatřovat jen tímto způsobem. A pokud se držitel autorských práv domáhá právní ochrany před těmi, kdo jeho dílo šíří v rozporu s jeho vůlí (například bez toho, aby mu platili, co on žádá), pak skutečně není lumpem držitel autorských práv....

Společenská nebezpečnost

Autoři, majitelé autorských a kopírovacích práv ať si nakládají s díly jak uznají za vhodné, ale pokud nedokáží reagovat na vývoj technologie ať nepožadují po společnosti, aby na společné náklady chránila jejich partikulární zájmy a obchodní model na úkor celé společnosti. V tom je pointa. Kdyby obchodní řetězce chtěli po státu, aby hlídal každý jejich rohlík a stíhal výjezdovkou, vrtulníky s termovizemi,  zátarasy s checkpointy každého jednoho chmatáka, jistě by jste si pomyslel něco o absurdnosti požadavku. A právě obdobný požadavek se snažil propašoval zábavní průmysl do ACTA - na účet společnosti a uživatelů internetu.  Anachronismus a nesmysl.

Dobrý den. Chci poděkovat

Dobrý den.

Chci poděkovat všem za věcnou debatu bez emotivních výlevů.

 

Já bych rád je upozornil na závěr, který byl zajímavý pro mě, a musím říct že o tom tak uvažuji.

Pro mě je podstatně příjemnější si předplatit službu za pevnou cenu, nebo klidně platit i za shlédnutí, ale mít obsah k dispozici kdy chci.

Stažené věci jsou často zavirované atd..

Naprosto nechápu, proč se toto v Čechách neděje a mrzí mě to.

Pak to dopadá tak, že lidé jdou na černý trh a třeba platí různé služby které jim pomáhají obcházet regionální omezení a to je přeci škoda pro všechny.

 

Závěrem, a prosím opravte mě pokud se pletu.

Propíraná služba Megaupload umožňovala sledovat videa online a on demand za nějakých 10$ měsíčně.  Samozřejmě provozovatel se obohacoval na úkor držitelů práv, ale také existovali lidé kteří toto byli ochotni platit. Pro mě to znamená že tento model je životaschopný.

Samozřejmě mohu jen dovozovat, proč podobné služby v Čechách nejsou, ikdyž se to pomalu začíná měnit..

 

Hezký den, souhlasím. Také mě

Hezký den,

souhlasím. Také mě trápí, že v Česku si nelze jednoduchým způsobem koupit přes internet většinu filmů, písniček, alb anebo knih, vše samozřejmě bez nosiče, jako datový soubor.

Háček vidím v obavě držitelů práv, že jakmile poskytnou v digitální podobě kopii díla, ta se bude nekontrolovatelně a masově šířit a oni tím přijdou o zisk - stručně řečeno, například že z 10 prodaných hudebních alb se mezi lidmi nakopíruje 1000.

Řešení vidím v online sledování / poslechu / četbě za jednorázový poplatek nebo paušál. Zřejmě směřujeme k tomu, že nebudeme platit za možnost mít fyzicky dílo ve svém zařízení, ale za službu - možnost ze svého zařízení online dílo užívat...

Uvidíme :-)

Malý citát

Dovolil bych si citát z knihy "Hollywood's Copyright Wars: From Edison to the Internet", který hraje trošku do v prozpěch autora:

"The parties invested in copyright wars have changed over time, but copyright has consistently pitted incumbents who have grown too comfortable with the status quo against pirates who are pushing the boundaries of art and technology. To be sure, many pirates push too far and act maliciously. But just about every leading media company from the Edison Manufacturing Company to Fox Studios to YouTube have been labeled pirates at one time or another. Surely many pirates must be doing something that society values. Legal scholar Lawrence Lessig makes the important historical argument that most media technologies began as piratical instruments. Recorded music, radio, and cable television all exist today because copyright law was changed or reinterpreted in order to legalize practices that had previously been labeled piracy. Piracy, history tells us, is often just a name for media practices we have yet to figure out how to regulate."

 

co dodat :-)

Přesný citát. Dodat snad

Přesný citát. Dodat snad zbývá jen to, že k legalizaci dosud nezákonných praktik vždy vedlo to, že dosavadní piráti začali nositelům autorských práv platit :-)

Zaměňování pojmu "informace" a pojmu "autorská práva k dílu"

Autor navíc dělá klasický podraz Pirátů, když používá zavádějící pojem "informace" namísto správného pojmu "autorské dílo", resp. "autorská práva k dílu". 

Informací je třeba sdělení o tom, co se píše v knize Harry Potter - a tuhle informaci samozřejmě můžete volně šířit a nikdo vám v tom bránit nebude. Dílem je pak samotná ta kniha - to, jak je informace umělecky zpracována tak, že to čtenáře natolik zajímá, že si dílo opatří (pokud to má být legálně, pak tedy koupí). 

Obdobně je třeba informací to, že Parkanová byla vydána k trestnímu stíhání (možno libovolně šířit), ale autorským právem chráněným dílem je zpráva ČTK (tu je možné přetisknout jen, pokud se splní podmínky, které si ČTK dala - což je nepletu-li se uzavření licenční smlouvy a platba za ni).

Totéž pak platí třeba pro nahrávky a videozáznamy koncertů nebo filmy nejrůznější produkce. Informací je sdělení, kdo, o čem, jak, atd. zpívá nebo kdo, o čem, atd. hraje ve filmu - a to je možné libovolně šířit. Chráněným dílem je naopak samotná nahrávka nebo film - a ty je možné v souladu s právem šířit jen tehdy, pokud se respektuje vůle držitele autorských práv (takže to může být zdarma, stejně jako za jím požadovanou cenu).

Správný pojem?

Podle čeho správný pojem? Nepostřehl jste změnu úhlu pohledu a směšujete dohromady pohled obecné teorie informace a výklad podle AZ. To samozřejmě nejde dohromady, protože informace, stejně jako vzduch, fauna nebo flóra nějaké člověkem nakreslené hranice nezná. Právo je jen kodifikace dobových zvyklostí, které jsou v místě a v čase proměnné. U nás neplatí Právo Šaríja, nemáme právo První noci, nemáme Hrdelní právo, nemáme Otroctví, nemáme Nevolnicví, ... budeme mít Autorská práva? Nebo alespoň taková jako byla chápána na konci 19.století, kdy byla informace vázána na nosič informace? Stěží.

Meier není dobrej, Meier obhajuje nemravné chování

Meier tady propaguje prostou zlodějinu.  Mohu je odkázat na to, co napsal Vit.Kucik v 11.07.2012 - 14:09. 

Copak není spravedlivé, aby autoři děl dostávali zaplaceno za vytvoření svého díla? A ten, kdo od nich práva koupil (a jim za dílo zaplatil), pak měl právo sám dílo distribuovat komu chce a za kolik chce - přesně podle hesla "buď kup nebo nech být"?

Meierova věta "Když majitelé autorských práv zaspali dobu a nereagují na vzniklou poptávku, najde se někdo jiný, kdo ji uspokojí." je neuvěřitelně sprostá. Říká: buď nám prodáte levně anebo si Vaše dílo opatříme jinak, betz Vašeho souhlasu - tedy od zloděje.

Celý článek opomíjí naprosto základní zásadu soukromého práva - je to držitel autorských práv, kdo má právo rozhodovat o tom, kdy a za kolik předmět práv nabídne jiným osobám.  A ne aby zájemce o autorskými právy chráněné dílo si diktoval, že cena musí být podle jeho představ - nebo si dílo proti vůli držitele práv opatří jinak (čti: nelegálně, neb v rozporu s vůlí držitele práv).

Je to třeba jako s přednáškou: Pokud se rozhodnete poskytovat přednášky na libovolné téma zdarma a povolíte je zdarma šířit, pak je to Vaše právo a každý může přijít a vyslechnout si je a nahrávky šířit.  Pokud ale se rozhodnete poskytovat přednášky jen těm zájemcům, kteří za účast na přednášce zaplatí Vámi požadovanou cenu a bez práva šíři její záznam, pak si prostě lidé mohou vybrat - zda přijdou a zaplatí nebo ne. Ale je nemravné opatřovat si tajně natočený záznam přednášky od někoho, kdo ho proti Vaší vůli pořídil.

A ještě jedna věc, která se pomíjí - nikdo nikoho nenutí opatřovat si dílo, chráněné autorským právem, pokud nesouhlasí s cenou, za kterou je toto dílo (resp. licence k jeho užívání) nabízena. Pokud je někdo stoupencem šíření informací zdarma, pak by měl zásadově odmítat zpoplatněná díla a informace a opatřovat si jen ta, která jsou výslovně povolena k šíření zdarma. (Čistě z praxe: doma mám na všech počítačích Libre Office, protože jsou zdarma a poměrem cena/výkon prostě jsou pro mě mnohem výhodnější než Microsoft Office - ale mít doma ukradené MS Office by mě nenapadlo... nejsem zloděj, buď zaplatím cenu anebo dílo neužívám )

Když si ten článek dobře přečtete,

tak nikde nenajdete, že bych upíral autorům jejich práva nebo že bych psal, že všechno patří všem. Naopak, jsem zastáncem toho, že každý člověk má být za svou práci odpovídajícně odměněn. Podstata je ale, dle mého názoru, opravdu v tom, že náš svět převálcovala nová technologie (a další 3D už je ve startovních blocích) a my jsme teď na křižovatce, z níž jedna cesta vede na 1984 a 451 a druhá k akceptování informačního věku. Ano, říkám, prodávejme levně, ale ať je naším trhem celá planeta. Až toho všude bude plno, kdo by se ještě namáhal s nějakým skenováním, filmováním a uploadováním, když už to tam stejně bude. Představte si někoho, jak tajně točí v kině na kameru film a soused mu říká: "Radši si to stáhněte za dolar z mgm.com, tam je to kvalitnější." Ta paralela se samoobsluhami je opravdu dost důležitá: před několika desítkami let by také žádný obchodník nepřišel na myšlenku, dát lidem zboží volně k dispozici a doufat, že za něj u východu také zaplatí, přišel by na mizinu cobydup. S nákupem informací to doufejme bude taky tak.

Problém je v tom, že Vy říkáte jen A, ale ne B

Problém je v tom, že Vy říkáte jen A, ale ne B.

Ano, máte pravdu, že technologický vývoj pokročil velmi daleko a bylo by záhodno změnit i obchodní modely, jimiž vydavatelé nabízejí k prodeji kopie autorských děl, k nimž mají autorská práva na jejich množení a prodej kopií. To je to A.

Ale je vždy jen a jen věcí držitele autorských práv, jakým způsobem kopie díla ke koupi nabídne. A ostatní by to měli respektovat a opatřovat si kopie díla jen tím způsobem, jakým to držitel autorských práv dovolil. Pokud nabízí způsobem zastaralým, je to jeho volba. A to, že se držitel autorských práv snaží své právo nabízet dílo způsobem jakým chce právně bránit, není nic špatného.  Je to jeho právo.

Jsme dnes v době digitálních technologií, digitálního přenosu dat. Ale pokud Vy nebo já jako držitelé autorských práv budeme chtít vydat třeba knihu jen a jen na pergamenu, hudbu jen a jen na vinylové desce nebo film jen a jen na VHS kazetě, pak je to zřejmě z obchodního hlediska pitomý nápad - ale nikdo nemá právo zasahovat do našich autorských práv, dílo digitalizovat a šířit s nějakou výmluvou, že máme pitomý obchodní model a on má právo na informace....

Snad mi rozumíte.

 

A ještě dodatek: Nepoužívejte prosím pojem "informace" k označení autorských děl. Informace lze samozřejmě šířit zdarma a kdykoliv a kýmkoliv. Jejich zpracování do určité jedinečné formy je pak autorským dílem, a to teprve je chráněné autorským právem. V šíření informací Vám nikdo dnes nijak  nebrání. http://www.ceskapozice.cz/byznys/podnikani-trhy/acta-o-autorska-prava-pr...

My si bohužel nerozumíme.

My si bohužel nerozumíme. Dílo, které je možno beze ztráty zdigitalizovat, je informace, nebo chete-li data. Moje teze je, že s tím nic neuděláte, leda tak, že celou společnost  sevřete do policejních kleští.

Zase ta stará, tisíckrát opakovaná...

... pirátská propaganda, která staví na lišácké záměně termínu "dílo" za termín "informace". Běžná široká populace nepostřehne rozdíl, a tak je ochotna horlivě přitakat "volnému šíření informací", a Piráti to vědí. Vědí také, že kdyby propagovali to samé pod pravdivějším názvem "loupež nehmotných děl", takové popularity by nedosáhli. Za vznikem každého filmu, hudby nebo jiného "nehmotného" díla se skrývá mnoho zcela hmotných investicí, času a námahy.  A ty právě producent rozpočítává mezi prodané kopie, argument "kopírováním nic neubývá" je proto dětinský a směšný. 

Proč mají producenti mít možnost se domáhat svých práv u soudů a policie? Ze přesně stejných důvodů, jako má autor článku nárok se domáhat svých práv u policie a soudů v případě, že mu vykradou byt nebo znásilní dceru. Ani v tomto případě mu nikdo nebude arogantně ochranu upírat s odkazem na zastaralost jeho systému bytového zabezpečení nebo zastaralost chování jeho dcery. Byl porušen zákon - policie a soudy musí jednat bez ohledu kdo ho porušil nebo  kdo je obětí, to je základem právního demokratického systému. 

Upírat majitelům nehmotných děl ochranu právního státu protože "mají dost peněz" nebo proto "že jim neubude", apod., patří mezi extrémní levicové představy o lidové spravedlnosti, nic, co by mělo společného s demokratickým právem. 

Může být něco, co dělá velká

Může být něco, co dělá velká část populace trestné? Není kriminalizace takového chování spíš snahou o ovládnutí? Pokud chtějí producenti vydělávat, proč nenabídnou jednoduchý přístup k filmům a hudbě? Proč je takový problém v době digitalizace sehnat v členském státu EU legálně americký film ze 70. let, nemainstreamovou hudbu odkudkoli (kua, vždyť ani Kryla si nekoupím, protože nejsou práva), japonský seriál? Hulu, netflix - klidně bych šel do předplatného, ale jaksi sorry, nejsem přivtělen do správné zóny... Vždyť vlastníci práv moje peníze NECHTĚJÍ a ještě by pyskovali, že je okrádám když si tyhle informace pořídím jinde?

Samozřejmě, že může

Samozřejmě, že může. Pokud třeba velká část populace krátí daně, tak páchá daňový trestný čin.  Pokud většina populace krade, pak páchá trestný čin krádeže.  Právní normy platí pro každého, a to zda je porušuje jeden člověk, sto lidí nebo stotisíc lidí není významné.

Producenti by samozřejmě mohli a z ekonomického hlediska jako správní podnikatelé měli nabídnout jednoduchý přístup k legálnímu opatřování si hudby a filmů. Ale je to jejich právo, nikoliv povinnost. Jako držitel práv jsem oprávněn se také rozhodnout, že dílo prostě prodávat/šířit nechci - ať už všude na světě (tak třeba Svobodný stát Bavorsko jak držitel autorských práv léta úspěšně blokoval vydávání Mein Kampfu i v zemích, kde to není trestně zakázané) anebo jen v některé části světa.

 

Neexistuje nic jako "lidské právo na získání díla chráněného autorskými právy". Pokud Vám držitel autorských práv nechce dílo zpřístupnit, tak prostě máte smůlu. Je to jeho právo. A Vy, pokud jste slušný člověk, tak toto právo prostě respektujete.

Pokud velká část populace

Pokud velká část populace nějaký zákon nerespektuje, je něco špatně se zákonem nikoli s lidmi, kteří ho nerespektují. V opačném případě bychom všichni byli zločinci minimálně od dob sametové revoluce, protože jsme nerespektovali zákony o vedoucí úloze strany.

 

Díla jsou Pandořiny skříňky. Pokud je nechci šířit, nesmím je v první řadě vytvořit. Později už dílo vzniklo, jsou veškeré zákazy šíření poněkud liché. Dnešní majitelé autorských práv se podobají středověké církvi v jejím vztahu k  sexu. Diktují ostatním, že jen jeden způsob je přijatelný.

 

Nejrozumnějším přístupem, který tak majitelé autorských práv mohou zaujmout je neklást žádné překážky šíření díla.

Vyvozujete chybné závěry.1)

Vyvozujete chybné závěry.
1) není možné srovnávat zákony platné v diktatuře (dokonce zakotvené v čl. 4 ústavy), tedy zákony nepřijaté řádným způsobem svobodně voleným zákonodárcem, se zákony takto přijatými => srovnávání s dobou vlády KSČ je mimo
2) pokud většina společnosti nesouhlasí s nějakou právní normou, může usilovat o změnu nebo zrušení takové právní normy - ale dokud tato norma platí, je namístě ji dodržovat. Jinak zavládne anarchie, kdy si každý bude dělat co chce, protože každému z nás nějaká ta právní norma vadí - a pohříchu každý máme jiný vkus, takže i ty vadící normy se často liší
3) pokud většina populace zákon nerespektuje, tak to vypovídá o jediné věci - o nesouladu vůle zákonodárce a populace. O ničem jiném. Může se skutečně jednat o případ, kdy norma je nesprávná, ale stejně tak o případ, kdy naopak významná část obyvatel jsou pitomci, kteří si podřezávají větev sami pod sebou tím, že nerespektují rovnost před zákonem (chtěli by, aby se stát staral o veřejné záležitosti, ale současně podvádějí s daněmi; chtěli by rovnost před zákonem, ale na Cikány větší přísnost, než na "bílé"; chtěli by, aby jejich práce byla dobře placená, ale na internetu si berou cizí práci bez placení...)

Co se děl týče, opět se svým srovnáním mýlíte.  Nikdo nikomu nediktuje, jak má zacházet s JEHO VLASTNÍM dílem. Pokud Vy nebo já vytvoříme nějaké dílo, je na nás, zda ho nabídneme k volnému a zdarma šíření (třeba pod nějakou licencí Creative Commons) nebo ne. Já Vás nijak nenutím k tomu, jak se svým dílem máte zacházet, a Vy mě také ne. Problém je v něčem jiném - když někdo z nás vytvoří dílo a bude za něj chtít dostat zaplatit. Tedy to dílo (třeba text knihy) prodá někomu, kdo si spočítal, že se mu zřejmě vyplatí to dílo poté vydat a prodávat. Proč bych jako autor neměl právo dostat zaplaceno?

Však i ten Meier za tenhle článek, který komentujeme, dostal od České pozice jistě zaplaceno - autorskou odměnu. A ČP si (viz zápatí webu) vyhrazuje právo, aby tento článek nikdo bez jejího povolení (které takřka jistě nevydá bezplatně) dál šířil. A proč? No protože pak by se jí nevyplácelo platit Meierovi - neb článek by se objevoval na řadě jiných webů a ČP by přišla o významnou část čtenářů a tedy příjmů z reklamy.

Už to vidíte?

Jen taková drobnost ...

Ústava ČSSR ( i její článek o vedoucí úloze strany)  byla přijata řádně zvolenými zástupci lidu ČSSR podle tehdy platných zákonů. Tedy to srovnání není mimo, i když se Vám to nemusí líbit. Zákony se  mění a mnohdy jsou ty nové zcela protichůdné. 

Opravdu jen drobnost?

Za předpokladu, že režim po 25. 2. 1948 pokládáte za demokratický a volby, konané tímto režimem, za svobodné a demokratické, pak máte pravdu. Já možnost hodit do urny jednotnou kandidátku Národní fronty vidím jinak...

Nemyslím, že je to tak jednoduché...

Úvaha je to pěkná, ne že ne, ale tak nějak předpokládá, že většina lidí je "spíš poctivých" - a vlastně tím poněkud absurdně sklouzává k tomu, co kritizuje. Totiž k přirovnávání nehmotného statku k hmotnému.

Totiž většina lidí je určitě poctivých tak, že by neukradla rohlík nebo kolo, u "informace" (a teď za ni berme hudbu, film, nebo počítačovou hru) to tak ale přece není. PROČ by za ni jakkoli platili, mohou-li ji mít i zdarma, přičemž jsou ze všech stran masírováni, že vlastně o žádnou krádež ani nejde? Co je ta vaše PŘIMĚŘENÁ (konkurenční) cena? Jak konkurovat pirátským serverům? Ano, spousta lidí už dnes platí za "sdílecí služby", ale jak konkurovat ceně typu "za dvě stovky měsíčně si stáhni co chceš - filmy, hudbu, knihy, hry, programy"? Ono se o tom hezky vykládá, praxe je ale prostě složitá. Lidé "kradou" hry na iPhone a Android - a ty stojí povětšinou JEDEN DOLAR, tedy dvacku. Proč je kradou? Kolik musí ty hry stát, aby je lidé nekradli? Korunu? Půl koruny?

Druhá věc je, že je hrozně jednoduché házet všechny "držitele autorských práv" do jednoho pytle, ale víte co? Všichni nejsou "zlý nadnárodní koncern". Když napíšu knihu, byl bych moc rád, kdyby si ji někdo koupil. Oni by si ji lidé koupili, ale pokud budou stát před otázkou, jestli si elektronickou verzi koupit ode mne za stovku, nebo si to stáhnout z Uloz.to zadarmo, kolik jich asi zvolí druhou variantu? Mám konkurovat cenou? Mám dát knihu za pětikorunu? Spousta lidí je schopna vypotit "ekonomické úvahy", že když dám knihu takhle levně, prodám jich tolik, že budu v plusu, ale zkuste trochu přemýšlet - to je přece nesmysl, takhle reálný svět nefunguje a ještě nikdy se taková věc nestala.

Na závěr těchto několika nesourodých odstavců, narychlo napsaných v polední pauze, snad jen povzdechnutí: Ano, ACTA a podobné věci jsou jistě zlo, OSA je zlo, BSA je "megazlo", jenže věci opravdu nejsou jenom černé a jenom bílé. Někde tam venku jsou i spisovatelé, hudebníci, básníci, programátoři a fotografové. A dnešní "pirátští nadšenci", hulákající o svobodě a volném přístupu k "informacím", je tak trochu... hm... okrádají.

Já jsem v tomhle optimista

a myslím, že třeba kniha za 10-20 Kč už bude jak konkurenční, tak i výhodná pro autory. Platí to samozřejmě mnohem víc pro angličtinu, španělštinu, čínštinu, tam nízká cena a celoplanetární trh určite zajistí vyšší výnosy než teď. Český trh samozřejmě není tak velký, ale za nižší cenu si ji určitě koupí mnohem víc lidí a přitom se ušetří procenta pro nakladatele. Když si vezmete, že autor zatím dostává 10% z tržní ceny a kniha stojí 200-300 Kč, kde je problém?

Optimista?

Odpusťte, ale právě tohle mi spíše než jako optimismus připadá jako naivita. 10-20 kč za knížku? A jak to bude fungovat? Víte například, že když knihu zveřejníte a zavedete platbu přes Paypal, tento si z ní vezme jako minimum právě deset korun? Budete-li tedy nabízet platbu přes Paypal, což je nejpohodlnější a nejjednodušší, a knihu nabízet za 10 kč, nedostanete nic. Jiné platební systémy jsou na tom obdobně. Bude vám někdo platit převodem? Dá deset korun za knihu a více než polovinu té částky za platební příkaz? A navíc bude složitě platit, vy složitě kontrolovat, jestli vám peníze dorazily... přibude příšerná byrokracie, kterou jaksi nezaplatí nikdo. Platba kartou? Ani nevím, jsou-li takto malé platby možné, nebo nejsou-li nějak "penalizované" (opět stržením většího procenta). Prémiová SMS? Uživatel zaplatí 30 kč SMSkou, vy dostanete s bídou desetikorunu...

To samé platí o prodejích: jak jsem psal výše, na iPhonu je "slušná míra pirátství", na Androidu pak přímo "ďábelská" - a kradené aplikace a hry tam právě těch dvacet korun nejčastěji stojí. Odmítám věřit tomu (a různé pokusy mou teorii usvědčují z pravdy), že knihy za 20 kč se prodá desetkrát tolik, co knihy za 200. Prodá se jí třeba dvakrát tolik. Samozřejmě, že situace českého trhu je ještě jiná, než nějakého trhu majoritního, ale co to znamená? Že české knihy přestanou existovat? A co třeba překlady? "Práci" spisovatele můžeme hodnotit nebo vyčíslit velmi těžko, práce překladatele je naopak vyčíslitelná poměrně snadno. Pokud překlad slušně tlusté knihy vyjde bratru na 50 000, kolik "desetikorunových" knížek bude třeba prodat, když vezmeme v potaz, že část asi dostane autor a část "nějaký nakladatel"? Dále viz pointa: autoři nakladatele potřebují, třeba právě kvůli překladům? Nebo si opravdu VÁŽNĚ představujete, že v budoucnu se nějaký Jaroslav rozhodne, že přeloží knihu nějakého Johna, zavolá Johnovi, dohodnou se, Jára to udělá, zveřejní, a pak pošle Johnovi půlku? Takhle svět přece nefunguje...

Moc pěkná pointa.

A vůbec, hezký rozbor. Poslouchaj, Meier, voni jsou vážně dobrej!

Co na tyto úvahy říká majitel České pozice? :-))

V patičce tohoto webu je toto oznámení. Pokud si tu pan Maier a Schneider notují o tom, jak je fajn pirátsky šířit "informace", znamená to, že jejich články lze volně kdekoliv doslovně přetiskovat a nevztahuje se na ně:

© Léko Media Group, 2010 - 2012

Veškerá práva vyhrazena.
Jakékoli užití části nebo celku,
zejména šíření jakýmkoli způsobem
bez výslovného svolení
Léko Media Group je zapovězeno.

 

 

Vsadím láhev 15leté single malt whisky proti láhvi odtučněného mléka, že by mě (a kohokoliv jiného) pan Léko pěkně hnal, kdybych si založil web, kde bych si "svobodně" přetiskoval doslova články z České pozice...

Nenechte prchlivosti cloumat svým majestátem.

Protože pak děláte dětské chyby. Jděte trochu do sebe, a přečtěte si pointu článku. A nebuďte tak žlučovitý, i když jste mimo mísu a možná jste právě zjistil, že jste si znečistil boty. Píšete opravdu dost hloupě (a umanutě), když se snažíte desinterpretovat úvahy jiných, resp. podsouvat jim nesmysly, které pak ruče vyvracíte. Ne, nemáte pravdu! Děláte zásadní chybu v počátku, čtete cosi, naskočí vám v hlavě jakýsi mustr, a vy už jedete podle kolejí (které ovšem máte jen ve vlastní hlavě). A jedete a nejste k zastavení, jak elektrická myš. S pointou článku to nemá co dělat, a vy se už jen sám nas*ráte. Radím studenou sprchu, šlofíčka, podle věku a potence procházku nebo "kinkes", vyrovnat šťávy, a začít číst článek znovu, a nahlas, aby i uši slyšely, co se v článku píše. A pak pochopíte, jak urážlivě a hloupě jste ujel. Doufám, že vám to dojde!

A jaká je tedy pointa?

Článek jsem četl celý. Drtivou jeho většinu tvoří obhajoba opatřování si autorských děl v rozporu s tím, jak je chce poskytovat držitel práv. Pointa je pak taková, že kdyby se držitelé autorských práv přizpůsobili současným technologickým možnostem - a nabídli dle autora správně nízkou cenu - vydělali by na tom. A v tom je ten háček. Držitel autorských práv NENÍ povinen se přizpůsobovat a má právo nabízet autorské dílo jak se sám rozhodne.  Má právo nabízet jak on uzná a za kolik on uzná - a buď kup nebo nech. A pokud někdo si dílo opatřuje nelegálně, pak je to lump. Tačka.  Už chápete?

Rádoby dobré rady o šlofíčku a podobně si příšte nechte od cesty a reagujte k tématu. Také Vám neradím, přišlo by mi to urážlivé.

Meier obhajuje nemravnosti a tudíž skutečně není dobrej

Je to stejné, jako kdybyste Vy pořádal (třeba) koncert a já odmítl zaplatit vstupné a dostal se do sálu nějak podloudně. Se stejnou argumentací, co má Meier - že cena je moc vysoká a až ji snížite, tak začnu platit vstup, ale do té doby tedy ne.

Némtudum

tak byste se měl podepisovat, příhodněji. Nic nechápat a ještě to vystavovat na odiv, to už je opravdu síla ... ještě že máte tu "nicku", jinak by to byl docela konkrétní trapas. Není to stejné, vůbec nevíte, o čem píšete, a na co reagujete.

A co kdybyste vynechal osobní

A co kdybyste vynechal osobní útoky a psal k věci? Máte na to?

Zase jste nic nepochopil.

Věcně jsem psal celou dobu. Už bych se opakoval jako "pouk". Takže jsem se vás pokusil vybudit z letargie. Přečtěte si prosím mé předchozí věcné příspěvky, na něž jste neráčil věcně reagovat. A ze všeho nejdřív si pomalu a nahlas přečtěte předmětný článek - a až do konce, abyste pochopil, o čem jde řeč. Toto je můj poslední pokus vás přivést z cesty mimoběžného monologu na rovinu komunikace.

Skutečně nepochopil

Rád bych reagoval na Vaše věcné námitky vůči mým příspěvkům, jen mi zkuste napovědět: kde ty Vaše věcné argumenty najdu?

Napsal jste dosud čtyři diskusní příspěvky:

1) "jan.schneider|10.07.2012 - 23:21" - plácáte Meiera po ramenou za pěkný článek, ale jedná se jen o tu pochvalu - k věci samé nic řečeno není

2) "jan.schneider|12.07.2012 - 18:48" - píšete mi, že článek špatně čtu, jsem žlučovitý a dezinterpretuji, radíte mi ohledně mé životosprávy - k věci samé (tedy v čem konkrétně má autor pravdu a v čem konkrétně se já mýlím) nic řečeno není

3) "jan.schneider|13.07.2012 - 00:47"  - sdělujete mi, že se mám podepisovat jinak a že nevím o čem píši a na co reaguji - k věci samé (tedy v čem konkrétně má autor pravdu a v čem konkrétně se já mýlím) nic řečeno není

 

4) "jan.schneider|13.07.2012 - 13:57" - sdělujete mi, že jste psal věcně celou dobu a že si mám článek znovu celý přečíst - k věci samé (tedy v čem konkrétně má autor pravdu a v čem konkrétně se já mýlím) nic řečeno není

 

Stále dokola: Nechápete nebo nechcete pochopit pointu článku?

Podle vás jí je toto:

Pointa je pak taková, že kdyby se držitelé autorských práv přizpůsobili současným technologickým možnostem - a nabídli dle autora správně nízkou cenu - vydělali by na tom. A v tom je ten háček. Držitel autorských práv NENÍ povinen se přizpůsobovat a má právo nabízet autorské dílo jak se sám rozhodne.  Má právo nabízet jak on uzná a za kolik on uzná - a buď kup nebo nech. A pokud někdo si dílo opatřuje nelegálně, pak je to lump. 

Jenomže pointa článku je tato:

Už vidíte, že tu vůbec nejde o autorská práva? Když se hudba a videa a jiné informace budou prodávat legálně všude na internetu, bude z toho dostatečný zisk pro všechny, takže víc zbude i autorům. Hm, nebo to je ten problém? Že by pak autoři zjistili, jak je snadné jejich díla na internetu prodávat a že by to pak nedej bože dělali sami, bez vydavatelství a agentur?

Tak kolikrát to mám ještě opakovat, abyste si to přečetl a popřemýšlel? Příště už nikoho neurážejte svými desinterpretacemi druhých nebo dokonce podsouváním nesmyslů druhým. Není urážlivé, ale navýsost užitečné, když vám poradím méně psát a více přemýšlet. Já už vám nic předžvejkávat nebudu.

Stačí mluvit jasně a ne jen sarkasticky rýpat a hle, je jasno!

  1. Nic předžvýkávat mi nemusíte, můžete klidně do budoucna mlčet. Ale pokud nemlčíte a vyjadřujete se k mým diskusním příspěvkům, pak tak čiňte jasně, aby bylo jasné, co se Vám nelíbí – jak jste to konečně učinil nyní. Pak by se také rychle vyjasnila zásadní příčina naší neshody, a to:

  2. Problém je v tom, že zatímco Vy a zřejmě (abych nepodsouval) i autor míníte pojmem „autorská práva“ obecně jakási práva autora, já tento pojem používám jako právnický terminus technicus, označující práva, která má autor díla – a která také může (bezplatně i za úplatu) převést zčásti na jiné osoby. Tak činí autor díla, který uzavře smlouvu s nějakým vydavatelem a dá mu k dispozici právo rozmnožovat autorovo dílo a brát z prodeje kopií tohoto díla výtěžky (výměnou dostává autor pevnou odměnu, procenta ze zisku, apod.). V takovém případě dojde k převodu některých „autorských práv“ z autora na vydavatele. A proto jsem brojil proti Meierově větě „Už vidíte, že tu vůbec nejde o autorská práva?“ Protože o autorská práva (jejich část, kterou autor převedl na vydavatele) tu samozřejmě jde. Jde o autorská práva, jejichž nositelem je v tu chvíli vydavatel – a která jsou porušována, pokud je dílo kopírováno zdarma bez jeho souhlasu – a která se vydavatel snaží právními kroky bránit (a to včetně nešťastné dohody ACTA).
     

    Už chápete, proč se míjíme?

    Vy o koze, já o voze. Vy o právech autora, já o přesně definovaném pojmu „autorská práva.“ A přitom by stačilo, kdybyste mi místo dietických rad a pokynů k opakované četbě rovnou řekl, co Vám vadí.

 

Snadno dostupné studijní materiály: http://cs.wikipedia.org/wiki/Autorsk%C3%A9_pr%C3%A1vo#Obsah_autorsk.C3.A9ho_pr.C3.A1va

 

http://ec.europa.eu/information_society/eyouguide/fiches/glossary_ipr/index_cs.htm

 

http://www.autorskaprava.cz/autorskyzakon.htm

Jste zase vedle.

Ale pointu už vám opakovat nebudu, vidím, že je to marné. Zkusím jen svými slovy shrnout, že ta verbež, co parazituje na kreativních lidech, cítí, že má na kahánku.

A autorská práva ať si ctí kdo chce jak chce: nevnucujte povinně jedno pojetí všem - to vede jen k tomu, že pak "jménem všech" obhospodařuje "práva všech" malá skupinka lidí.

Ono pojetí, které podle Vás

Ono pojetí, které podle Vás vnucuji všem (ve skutečnosti ne já, ale české právo a mezinárodní dohody), ve skutečnosti nabízí pravý opak - obrovskou autonomii.

Autoři, kteří chtějí svá práva prodat vydavatelům za peníze, a vydavatelé, kteří chtějí díla prodávat a chránit se před nelegálním kopírováním, mají v tomto právu záštitu. Ale stejně tak i ti, kdo své dílo chtějí jako autoři prodávat sami. A dokonce i ti, kdo se chtějí vzdát práva na odměnu za dílo a nabízejí ho k šíření zdarma (viz třeba již zmíněné Creative Commons, resp. zde). To je právě ta krása současné právní úpravy - každý autor si může svobodně vybrat, zda  a nakolik bude svá práva uplatňovat či neuplatňovat... Svoboda volby.  Ale vybírá si VŽDY držitel autorských práv - a jeho volbu musí zájemci o dílo respektovat a dílo si opatřovat jen podle toho, jak to autor stanovil. Jinak porušují jeho práva.

Jenomže, jak vidno,

celé to nějak ne a ne fungovat. Doba se totiž ne změnila, ale proměnila, a to zgruntu. A článek se nad tím zamýšlí, nedogmaticky. Avšak - na rozdíl od vašeho totálně schematizujícího čtení - není v něm nic z toho, za co jste nás dost stupidně napadal. A zapomněl jste se vyrovnat s těmi menšími zisky pro ty pijavice, a vyššími příjmy tvůrců.

Jak to, že to nefunguje? Funguje to naprosto dokonale

Jak to, že to nefunguje? Funguje to naprosto dokonale - autoři, kteří si chtějí vydávat sami, si vydávají sami. Ti, kteří nechtějí, prodávají autorská práva na prodej kopií svých děl vydavatelům. Jediný, kdo je nespokojený jsou někteří zákazníci, kteří mají pocit, že by vše mělo být levnější a že si vydavatelé (prostředníci) na tom nehorázně cpou kapsy,  na úkor autorů a zákazníků. Ovšem autoři to zjevně tak v mnoha případech nevidí, jinak by přece už dávno prodávali všichni svá díla přímo. Takže pro autory je v řadě případů stále výhodnější prodat dílo vydavateli a ne přímo sami. Anebo si to autoři myslí, i když to tak není. Ale to je věc autorů, jejich svobodného výběru, jaký způsob šíření svého díla si zvolí. Autoři dnes mají takový výběr, jaký neměli nikdy. A holt někteří jsou tak "nepokrokoví", že se jim líbí vydávat prostřednictvím vydavatelů - protože si spočítali, že i tak jim to přinese více peněz, než kdyby si to vydali sami... Anebo si myslíte, že tvůrci jsou tak pitomí, že úmyslně se nechávají okrádat a s radostí inkasují méně, než by mohli dostat, kdyby si díla prodávali sami? :-)))

(nechávám stranou, že nejvíce se vedle hudby kopírují filmy a tak je role producenta, který vše zafinancuje, u nákladnějších filmů nezastupitelná)

+1 Pro Piráty nic převratně

+1

Pro Piráty nic převratně nového, ale hezky a logicky sesumírováno.
Přihlášky ještě k mání! ;-)

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah