Zemřela básnířka Věra Jirousová

Když jí byly čtyři roky, dostala k narozeninám Vítězný únor. Ještě letos si jej užila. Jistě způsobem typickým – s jemně sarkastickým úsměvem. Kunsthistorička a básnířka Věra Jirousová, která ve věku 67 let zemřela v noci na dnešek.

Už od šedesátých let směřovala k tomu, co později její bývalý manžel Ivan Martin Jirous nazval „undergroundem“. Vnášela do něj poezii, hluboké kulturní asociace, cílenou, ale nekončící cestu poznávání. Setkání s ní otvírala mnoha „máničkám“ netušené světy výtvarné i literární. Věra Jirousová byla jedním z uzlových bodů sociální sítě spojující lidi rezistentní upadajícímu režimu, ať už jejich minulost byla jakákoli.

Věra Jirousová byla zřejmě největší znalkyní díla básníka a grafika Bohuslava Reynka. Grandiózní výstava díla tohoto pozoruhodného velikána v letohrádku Hvězda v roce 2002 se stala jejím „majstrštykem“. Reynek rozhodně nebyl portrétní umělec. Věra Jirousová je však jednou z mála konkrétních postav, které se v Reynkově díle objevují. Ještě pod svým dívčím jménem je vyobrazena na nádherné grafice „Věra V. poslouchá Vivaldiho“. Do „podzemí“ uvedla i básnické dílo Bohuslava Reynka, které pak vyústilo v několikeré zhudebnění jeho poezie různými umělci.

Věra Jirousová představovala případ vzácné vyrovnanosti v dobách předpřevratových i popřevratových, díky níž nemusela měnit své priority. Její láska k vrcholným dílům ze Západu i z Východu byla inspirující. Význam a odkaz Věry Jirousové bude odkrýván ještě hodně dlouho. A ještě mnohem déle bude působit a potěšovat.

P. S. Pro doplnění informací ve svazcích StB tímto i nepřímo odpovídám na příslušníky StB mnohokrát kladenou otázku, u koho jsem podepsal Chartu 77. Pozdě, ale přece. A dokonce napovím: Nejenom já!

Básnické dílo Věry Jirousové

Co je tu, co tu není, soubor básní z let 1964–1994, nakladatelství Torst 1995;
Krajina před bouří, básně v próze, sny a další texty, nakladatelství Lidové noviny 1998;
Podle řeky, sbírka devíti básní, Spolek českých bibliofilů 2002.