Levnější zadlužování je bezva. Ale ještě lepší by bylo si nepůjčovat vůbec.

Nikdy v historii si Česká republika nepůjčovala na dluhopisových trzích za výhodnějších podmínek. Loni v listopadu činil například u desetiletých státních obligací výnos 4,4 procenta, letos 18. července však investorům stačilo jen 2,33 procenta. Česko by tudíž v letošním roce mohlo na úrocích z dluhu ušetřit miliardy korun. Navázalo by tím na loňský rok, kdy díky snižujícím se výnosům dal český stát na úrokové náklady zhruba 45 miliard korun.

Česko se stalo pro zahraniční investory, pokud jde o státní dluhopisy, přitažlivé, zejména pro ty, kteří opouštějí španělský a italský dluhopisový trh. Výnosy českých obligací však pomohla srazit i Evropská centrální banka (ECB). Ta na začátku července snížila hlavní úrokovou sazbu o 0,25 procentního bodu na 0,75 procenta.

reklama

Z finanční politiky ECB profituje nejen Česko, ale i dalších šest evropských zemí. Ty mají v současnosti u dvouletých dluhopisů dokonce negativní výnosy. K tomu, že si český stát může půjčovat levněji, přispěla rovněž Česká národní banka (ČNB). Nejenže sazby na konci června snížila, ale zároveň připustila, že v jejich snižování bude pokračovat.

Dle 57,4 procenta vrcholných manažerů oslovených ČESKOU POZICÍ je to, že si ČR půjčuje na dluhopisovém trhu za nejvýhodnějších podmínek ve své historii úspěchem fiskální politiky naší vlády. Zajímavé pak na tomto průzkumu je, že svou odpověď rozepsalo víc respondentů, kteří odpověděli záporně. Ani kladné odpovědi však většinou nevyznívají pro českou vládu jednoznačně pozitivně.

                                Odpovídalo 101 vrcholných manažerů firem.

Pochybnosti o jednání české vlády se objevují v těchto dvou kladných odpovědích:

„Je to jediný úspěch této vlády, protože s kmotry se jí ,zatočit‘ nedaří nebo už ani nechce. Nárůst cynismu jejích členů nesvědčí o jejich čistém svědomí.“

„Neměla by si ale půjčovat vůbec a měla by mít vyrovnaný rozpočet.“

Následující čtyři záporné odpovědi jsou značně kritické:

„Za úspěch bych považoval, kdyby Česká republika půjčovala za výhodný úrok jiným zemím ze svého přebytku hospodaření.“

„Pokles úroků z českých dluhopisů je odrazem toho, že veškeré banky a penzijní fondy musejí nějaké vládní dluhopisy do svých portfolií kupovat. Navíc mnoho zemí jižní Evropy vydává příliš riskantní dluhopisy.

Fiskální politika naší vlády je ve skutečnosti totálně neúspěšná. Vláda zvyšuje daně, aniž by rostl daňový výnos, není schopná šetřit a každý rok navyšuje státní dluh o víc než sto miliard korun. ČR nyní krátkodobě vydělává na tom, že fiskální politika Španělska, Itálie či Řecka je ještě horší. Umožňuje nám to refinancovat dluh s nižšími úroky.“

„Za historicky nejnižší sazby si půjčují i jiné evropské země, které nepřijaly euro, třeba Dánsko, Švédsko či Velká Británie. Je to následkem toho, že ČR neztratila autonomii v oblasti monetární politiky. Zásluha české vlády spočívá jen v tom, že se nechovala jako třeba maďarská exemplárně nezodpovědně. V podstatě to však zvládaly všechny vlády od roku 1989 a vlastně i před ním.“

„Je to naopak. Nízké úrokové sazby u státních dluhopisů a z toho vyplývající miliardové úspory nákladů na obsluhu státního dluhu zachraňují státní rozpočet před neplánovaným růstem jeho deficitu a faktickým rozkladem státních financí. Vzhledem k tomu, že se nedaří plnit příjmovou část státního rozpočtu a úspory ve výdajích již narážejí na bariéru sociální únosnosti, je pozitivní situace na dluhopisovém trhu ,darem z nebes‘. (Pravděpodobně doznívání vazeb ministra financí Miroslava Kalouska na KDU-ČSL.)

V roce 2013 se tento efekt nerozpočtovaných úspor nákladů na obsluhu státního dluhu vyčerpá a čeká nás o to vyšší skokový nárůst deficitu státního rozpočtu. Nastane kumulace negativních vlivů, jako je další pokles HDP, nižší výběr všech daní při rostoucích daňových sazbách či nižší spotřeba jak na straně vlády, tak firem a obyvatelstva.

Na konci roku 2013 začnou růst výnosy českých státních dluhopisů a v roce 2014 se objeví první problémy se schopností vlády financovat neustále rostoucí státní dluh. Nejpozději v roce 2015 bude snížen rating ČR, a poté poklesne až na spekulativní stupeň. Snižování ratingu bude doprovázet ,úprk‘ zahraničních a následně domácích investorů z trhu českých státních dluhopisů.

Uvedený scénář je spíš reálnou než pesimistickou vizí. Tím spíše, že na rozdíl od Řecka, Španělska, Itálie, Portugalska, Irska a podobně zadlužených zemí ČR žádnými relevantními rezervami nedisponuje (malá podotázka: Kam se poděl takzvaný zlatý poklad ČR?) a již není co privatizovat – prodat.“

Další dvě odpovědi jsou sice k české vládě vstřícnější, ale poněkud skeptické:

„Zaplať pánbůh, že nevládne sociální demokracie! Pokud by splnila to, co vykřikuje ve sněmovně, komu by co dala, přidala či zvýšila, byli bychom na tom mnohem hůř.“