Kauza CS fondů: Na lavici obžalovaných někdo chybí

Od vytunelování CS fondů uplynulo rekordních patnáct let a kauza stále není uzavřena z hlediska trestněprávního ani občanskoprávního. Několik osob už bylo pravomocně odsouzeno, asi deset procent z ukradené částky 1,23 miliardy korun se vrátilo do České republiky, ale podílníci stále čekají, jak bude rozhodnuto o náhradě škody. Celá kauza je rozsáhlá, byla o ní napsána spousta článků. ČESKÁ POZICE se zaměřila na otázku odpovědnosti státu a jednotlivých jeho orgánů za spáchanou škodu.

Česká justice stále neuzavřela jeden z největších případů tunelování fondů kolektivního investování z devadesátých let. Po vynesení pravomocných rozsudků nad skupinou přímých pachatelů, ale možná spíše bílých koňů, kteří aktivně prostředky z fondů vyvedli, probíhá stále ještě proces se dvěma obžalovanými. Jednatel firmy Crassus Petr Müller a bývalý ředitel Finančního analytického útvaru (FAÚ) ministerstva financí Jiří Kudlík stojí – po patnácti letech od doby, kdy byl čin spáchán a šest let po vznesení obvinění – před prvoinstančním soudem. Jsou obviněni z podvodu.

reklama

Aktualizace: Městský soud v Praze v úterý zprostil Kudlíka a Müllera obžaloby z účasti na vytunelování CS Fondů z roku 1997. Podle státního zástupce se podíleli na podvodu za více než 1,23 miliardy korun. Kudlík s Müllerem obžalobu od počátku odmítali. Rozsudek je nepravomocný, Kudlík a Müller se práva na odvolání vzdali, státní zástupce si ponechal lhůtu na rozmyšlenou.

Tykačova banka - depozitář za všechny peníze

Připomeňme si krátce historii kauzy CS fondů. Byly původně založeny pro druhou vlnu kuponové privatizace a postupně nashromáždily slušné jmění ve výši přesahující miliardu korun, které bylo investováno do různých akcií. Po čase převzala jejich řízení finanční skupina Motoinvest, jejímž hlavním protagonistou byl Pavel Tykač. Původní akcie byly postupně prodány a majetek byl přeměněn na hotovost. Motoinvest pak správcovskou společnost prodal záhadné firmě s ruským vlastníkem, a krátce poté byla hotovost ve výši přes miliardu korun použita na nákup prakticky bezcenných akcií společnosti Drůbež Příšovice, které ani nebyly veřejně obchodovatelné. Vlastní transakce byla provedena poměrně složitě přes řadu firem a jenom její přesné popsání zabere desítky stran textu. Byla nepochybně plánována minimálně několik měsíců a koordinovaně provedena.

Převod peněz povolil depozitář fondu, dnes už neexistující Plzeňská banka, kterou ovládala skupina Motoinvest Pavla Tykače. Peníze nejprve šly na konto vedené pražskou pobočkou banky Girocredit, bezprostředně poté byly převedeny do zahraničí, na účty v Lichtenštejnsku, ve Švýcarsku, v USA a na Gibraltaru. Jejich další osud už není přesně znám. Do České republiky se údajně vrátilo jen asi 150 milionů korun. Podílníci fondů se dodnes domáhají na státu odškodnění. „Odškodněna“ byla paradoxně jen kyperská společnost SG Solar Green Limited, která koupila pohledávku proti státu od Plzeňské banky a u soudu pravomocně vysoudila 76 milionů korun.

Povinnosti státu

Čtení textu obžaloby tak trochu připomíná Who is Who českého byznysu devadesátých let, alespoň letmo se tam objevují skoro všichni

ČESKÉ POZICI se podařilo získat text obžaloby, která byla u soudu podána na oba zmíněné obžalované - Müllera a Kudlíka. Její čtení tak trochu připomíná Who is Who českého byznysu devadesátých let. Alespoň letmo se tam objevují skoro všichni – od podnikatele Petra Sisáka až k miliardáři Tykačovi. Policie však vyšetřovala jen Tykače a dalšího představitele Motoinvestu Jana Dienstla, jejich obvinění bylo po čase státním zástupcem zrušeno.

Celá kauza, svého druhu největší v historii České republiky (doufejme, že to tak zůstane i do budoucna), je zajímavá z řady pohledů, přičemž jedním z jejích hlavních rysů je otázka zodpovědnosti státu za škody, které vznikly špatným výkonem dohledu nad fondy kolektivního investování. Tento problém, i když v trochu jiné rovině, jsme zmínili už v záležitosti kauzy Key Investments, kterou ČESKÁ POZICE dlouhodobě sleduje.

Obecně jsou povinnosti jednotlivých státních orgánů při výkonu státní správy dané zákonem. Ten však může stanovit vždy jen obecné zásady. Jejich aplikaci na konkrétní příklady pak provádějí státní úředníci. O případných náhradách škody rozhoduje soud.

Míra toho, jak hluboce stát jednotlivé typy nástrojů kolektivního investování reguluje, je odlišná. Nejpřísnější metr je na penzijní fondy, a naopak velmi liberální je na fondy pro takzvané kvalifikované investory. Zjednodušeně řečeno: Čím je investor bohatší (investuje větší částky), tím víc volnosti při investování má příslušný správce fondu. Tato zásada je logická, protože u toho, kdo už něco vydělal, se předpokládá vyšší finanční gramotnost, a tedy vyšší schopnost si svého správce investic vybrat a ohlídat.

Kdo měl hlídat CS fondy?

CS fondy byly už nějakou dobu před vyvedením zmíněných 1,23 miliardy korun v zorném poli policie i tehdejšího Úřadu pro cenné papíry ministerstva financí. Co přesně zmíněné instituce v CS fondech dělaly, k jakým výsledkům dospěly a jaká opatření na jejich základě podnikly, se zatím z dostupných zdrojů nedá spolehlivě zjistit. V každém případě měly na nějaká opatření časový prostor nejméně v řádu týdnů. Touto otázkou se orgány činné v trestním řízení překvapivě ani příliš nezabývaly. Všichni soustřeďují pozornost na Finanční analytický útvar (FAÚ) ministerstva financí, jmenovitě na osobu jednoho ze současných obžalovaných Jiřího Kudlíka, který byl v inkriminované době jeho šéfem.