Euro klesá volným pádem

Kde to nejde silou, je třeba použít ještě větší sílu, a kde nepomáhají úsporná opatření, je třeba naordinovat ještě větší úspory. Tímto zaklínadlem se již řídí nejen země jižní Evropy, ale i celý starý kontinent. Zatím to však nefunguje a problémy se z periferie začínají nenápadně přesouvat i do zemí jádra Evropské unie.

I to je důvod, proč nový francouzský prezident Françoise Hollande tolik volá po podpoře ekonomického růstu i za cenu dalšího zadlužování. Jeho hlas však zatím zůstává nevyslyšen, a to především u největší evropské ekonomiky – Německa.

V tomto duchu se konal i mimořádný středeční summit EU. Na jedné straně vystupovaly země jižního křídla, které již nechtějí snášet další škrty, a na straně druhé země jádra, jež volají po přísné fiskální disciplíně a jakékoliv další zadlužování striktně odmítají. Pochopit lze oba tábory. Ani jedno z východisek, to znamená ani škrty, ani podpora růstu, však kýžené ovoce nepřinesou.

Epicentrum „krize“ neleží primárně v Evropě, ale daleko na východě – v Číně, v Indii a obecně v celé jihovýchodní AsiiNeutěšenou situaci v Evropě totiž vyřešit nelze, alespoň ne uspokojivou formou. Za spoustu problémů si eurozóna může sama. Společná evropská měna v nesourodém celku zemí je toho důkazem. Problémy by však evropské státy měly i bez eura, i když by asi nebyly takového rozsahu.

Epicentrum „krize“ totiž neleží primárně v Evropě, ale daleko na východě. V Číně, v Indii a obecně v celé oblasti jihovýchodní Asie a rychle rostoucích rozvojových zemích. Obrovská masa levné pracovní síly, která pracuje za nesrovnatelně nižší mzdy a za nesrovnatelně jiných podmínek než lidé v EU nebo v USA a volný pohyb kapitálu jsou těmi hlavními faktory, které dominují změnám v globální ekonomice, potažmo v EU.

Pokud se vrátíme zpět na starý kontinent, tak zjistíme, že v podstatě neexistuje žádná uspokojivá možnost, jak dopadům těchto procesů uniknout. Ale je dobré tyto hlavní příčiny alespoň pojmenovat a v rámci možností se na ně připravit. To se však neděje a místo toho se škrtá, zadlužuje a někde i pije ouzo.

Chromé hospodářství

Další ránu Evropě zasadila v tomto týdnu zveřejněná ekonomická data. V prvním čtvrtletí se eurozóna pohybovala na hraně recese, nyní už je zřejmé, že ve druhém čtvrtletí přepadla za hranu a pokles hospodářství je nevyhnutelný. Takzvané předstihové ukazatele, jež signalizují budoucí vývoj (indexy PMI, index Ifo), z průmyslu i ze služeb výrazně zklamaly, a to i v Německu. A jelikož je spolková republika naším klíčovým obchodním partnerem, je situace extrémně vážná i pro Českou republiku.

Chromé domácí hospodářství, které drží jen jediný pilíř – zahraniční obchod, by tak mohlo dostat osudový úder. Neutěšená atmosféra byla potvrzena výsledky konjukturálního průzkumu. Podle této statistiky důvěra v českou ekonomiku v květnu dále klesla. Ve světle aktuálních událostí se tomu rozhodně nelze divit.

Volný pád zažila v týdnu společná evropská měna vůči dolaru. Oslabila na téměř dvouleté minimum a ve čtvrtek se dostala na dohled hladiny 1,25 eura za dolar. Smíšeně si vedla koruna. Vůči euru sice byla během týdne pod tlakem, ale její ztráty lze vzhledem k převládající atmosféře na trzích brát jako mírné.

Ve druhé polovině týdne navíc dokázala koruna většinu ztrát smazat a v pátek odpoledne se obchodovala v blízkosti hladiny 25,40 Kč za euro. Vůči dolaru koruna zažila další veletoče. Na začátku týdne dokázala výrazně posílit, ale poté již především ztrácela a vrátila se zpět nad hladinu 20 Kč. Tam se obchodovala po celou druhou polovinu týdne. Dokud se situace na finančních trzích nestabilizuje, je nutno počítat s výraznou rozkolísaností české měny.