Praha by měla koupit podíl E.ON v Pražské plynárenské

Energetika
Vratislav Ludvík | 15.04.2012

To se však v České republice týká nejen Jihomoravské plynárenské, ale především Prahy. Situace, kdy by mohl do Pražské plynárenské jako nový akcionář vstoupit i subjekt poněkud východního domicilu, by neměla nechávat pražské radní v klidu.

Druhým důvodem je mimořádně nízká míra rizika této transakce. Plynárenství náleží mezi ekonomicky nejstabilnější druhy podnikání. Úhrada nutného úvěru výnosem z nově nabytých akcií je v podstatě zcela zaručena, aniž by magistrát musel k tomuto účelu využívat výnosů ze svého současného akciového podílu. Pro banky tedy jde o vysoce atraktivní a jistou transakci.

Další dva důvody

Třetím, a asi nejdůležitějším důvodem pro úplné ovládnutí Pražské plynárenské magistrátem, je podstatně vyšší míra flexibility rozhodování vlastníka. Pokud to zní nesrozumitelně, pak v takovém případě dividendová politika umožňuje buď posilovat příjem obecní pokladny, nebo zajistit Pražanům přijatelné ceny plynu. V praxi půjde samozřejmě vždy o kompromis. Ten však nyní není možný, neboť druhý vlastník zcela přirozeně preferuje maximum výnosu, tedy co možná nejvyšší ceny plynu.

Čtvrtý důvod, proč koupit od E.ON akciový podíl, spočívá v lepším a snazším rozhodování o využití plynu na území města. Ekonomové jsou přesvědčení, že nejhorším vlastníkem je stát. Ve většině případů nezbývá, než vřele souhlasit. Jiná situace je ovšem u majetku obecního. Pohlédnete-li přes hranice – do Rakouska, ale především do Německa –, zjistíte, že většinu městských energetických společností vlastní příslušné obce. A nejen to.

Asi nejdůležitějším důvodem pro úplné ovládnutí Pražské plynárenské magistrátem je podstatně vyšší míra flexibility rozhodování vlastníka

V Německu je obvyklý model takzvaných „stadtwerke“, městských společností, které zajišťují například dodávku elektřiny, plynu, tepla, vody či svoz komunálního odpadu. Užitečnost takového uspořádání spočívá nejen v centralizaci rozhodování, ve snížení nákladů na řízení, ale především v koordinaci jednotlivých aktivit. V německých městech si jednotliví dodavatelé energií pod zástěrkou konkurence neokopávají kotníky jako u nás. Možná by bylo užitečné zvážit, zda by ve střednědobém horizontu nebylo takové uspořádání vhodné i pro Prahu.

Mimořádná příležitost

Určitě se objeví argumenty, že kupovat zahraniční akciový podíl v Pražské plynárenské není nutné, zejména kvůli dalšímu zadlužení města v ekonomicky turbulentním období. Může jít o obavy v důsledku nedostatku informací, ale i o snahu zachovat jiskřičku naděje pro zahraničního investora, že se v budoucnosti přece jen dostane k několika městským akciím a společnost ovládne.

Snad jsem dost zřetelně vyjádřil svůj názor, že nákup akcií Pražské plynárenské je nejen bezpečný, ale v zásadě i nezbytný. Z hlediska magistrátu bych to nechápal jako výzvu, ale jako mimořádnou příležitost. Doufejme jen, že se v tomto případě opět neobjeví nějací příliš komunikativní radní ochotní prodat kvůli osobnímu prospěchu Pražskou plynárenskou někomu jinému, než komu po právu historicky patří: Praze. 

Zobrazit diskusi
Reakcí:8

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Panu řediteli Ing. Hájkovi

Děkuji Vám - jako věrnému glosátorovi mých příspěvků - za Vaši odpověď.  Bohužel, jako obvykle, s Vámi nemohu souhlasit. Vede mne k tomu jednoduchý fakt: z celkové konečné ceny plynu pro zákazníka tvoří více jak 80% podíl importní cena plynu, což znamená, že na veškeré plynárenské aktivity, počínaje nákupem plynu ze zahraničí, jeho přepravu tranzitním systémem, uskladněním, distribucí, dodávku a konče prodejem zákazníkům zbývá okolo 19% z ceny. Porovnejte prosím tento fakt s dostupnými výročními zprávami plynárenských společností a zjistíte, že žádná z nich netrpí nouzí. V Praze je situace ještě o něco příznivější. Vysoká míra koncentrace odběratelů umožňuje daleko adresnější formulaci obchodní politiky; všimněte si, prosím, že v porovnání se ztrátou klientely RWE je odliv zákazníků od Pražské plynárenské nesrovnateně nižší. Stabilita podnikání - i toho obchodního - je dána právě tím, že podíl importní ceny plynu na celkové tržbě je tak vysoký. V Praze je to navíc dáno i velice aktivní obchodní politikou Pražské plynárenské, extenzí podnikání mimo teritorium hlavního města či kombinovanou nabídkou dodávky plynu a elektrické energie (což již dnes dělá kdekdo, včetně RWE a ČEZ).  Jakkoliv unbundling přetíná obchod od distribuce plynu, přesto je celkový hospodářský výsledek po dlouhou dobu více, než uspokojivý a nevidím žádný důvod, proč by tomu nemělo být i nadále. Ostatně pokuste se získat názor některého bankovního experta na poskytování úvěrů - řekne Vám to samé. Proto opakovaně tvrdím, že plynárenské podnikání náleží z pohledu ekonomické stability v energetice mezi nejlepší.

 

Zdraví Ing. Vratislav Ludvík

Minimálně o jedné velké plynárenské firmě v nouzi bych věděl

Pane Ludvíku,

právě proto, že komodita je tak významná, je obchodování s plynem poměrně rizikové - pokud se seknete v kotraktu na komoditu, tak už to prostě nikde nedoženete. Z výroční zprávy RWE Trangas, a.s. se dozvídáme, že ztráta z provozní činnosti v roce 2010 činila 14 miliard Kč, výsledek hospodaření před zdaněním byl - 7,6 miliardy Kč. Myslím, že téhle firmě asi nepůjčí nikdo... Tím neříkám,  že jiné plynárenské firmy si nevedou lépe, ale tvrdit, že je to business bez rizika je opravdu velmi velmi vzdáleno realitě.

A ještě jedna věc, neříkám, že to v PP dělají špatně, ale jen za první čtvrtletí změnilo dodavatele plynu 100 tisíc zákazníků, je to hodně dynamická záležitost a kdo trochu zaspí, může velmi rychle skončit. To není "klidné podnikání" pro město, tím je provoz plynové distribuční sítě, ale to už se opakuju.

 

S pozdravem

 

Martin Hájek

 

Tož panu Ing. Hájkovi do třetice

Milý pane řediteli,

nabývám dojmu, že jste vůči plynárenství poněkud zaujatý. Pokud jej oprávněně považujete za vážnou konkurenční hrozbu vůči teplárenství, pak Vám rozumím, byť nesouhlasím. K validitě Vašich údajů:

1. Od stávajíchích ("tradičních") odběratelů plynu odešlo 109 tis. zákazníků - většinou (ne vždy) z okruhu domácností a malých odběratelů. Porovnáte-li toto číslo s celkovým počtem klientů těch původních plynárnských společností, zjistíte, že se nejedná o nijak dramatický podíl. Přesto je samo sebou ztráta zákazníků vždy pro dodavatele trochu bolestná.

2.  Výsledky RWE nebyly primárně ovlivněny odchodem zákazníků, ale jinými faktory. Přesto připouštím, že tento odliv částečně k hospodářskému výsledku přispěl. 

3. Zapomínáte, že proces volby dodavatele plynu je liberalizován; to znamená, že někteří odběratelé se k těm tradičním dodavatelům po zkušenosti s některými malými dodavateli plynu vracejí. 

4. Napsal jsem - a tudíž opakuji - že rozhodující je obchodní politika. Pokud je "velkými"firmami zanedbávána, může se výsledek na trhu pochopitelně zhoršovat.

5. Boom malých prodejců plynu je způsoben rozporem mezi oficiální importní cenou v dlouhodobých kontraktech s Rusy a nízkou cenou plynu na spotových trzích, kde ti malí obchodníci nakupují. Ten, kdo to odnáší, je především RWE jako importér. Obchodní společnosti, vzniklé z tradičních plynárenských firem,  jsou v liberálním prostředí schopny nakupovat a prodávat plyn na spotových trzích - a také to dělají. Potíž je v tom, že spotové trhy jsou silně volatilní a neposkytují takové bezpečnostní záruky, jako dlouhodobé kontrakty. "Tradiční" plynárny mají totiž roli "dodavatele poslední instance", kdy v případě sehání malého obchodníka jsou povinny zásobování všech odběratelů zajistit. Tím jsou nuceny vytvářet určitý mix mezi nákupy od dovozce a na spotových trzích.  Z těchto důvodů ovšem tyto tradiční subjekty poskytují daleko větší bezpečnostní záruky, než mohou nabízet malí nezávislí obchodníci. To je jeden z významných "mimocenových" faktorů, jež tradiční plynárenství poskytuje. 

 

Zaujatý nejsem

Pane Ludvíku,

vůbec nejsem zaujatý. Jen si prostě myslím, že jít dnes do plynárenského businessu je spojeno s minimálně průměrnou a nikoli mimořádně nízkou mírou podnikatelského rizika. To neříká nic o tom, jestli je plyn špatný nebo dobrý ani nic o tom, jestli je to podnikání ekonomicky zajímavé, nebo snad dokonce nějak společensky nebezpečné. Je to úplně neutrální popis stavu a myslím, že by se na něm shodli všichni majitelé plynového businessu, ale máte k nim blíž než já, tak se třeba mýlím. Tu větu o mimořádně nízké míře rizika bych ale od někoho z nich chtěl vidět podepsanou. Už proto, že by se pak dala zrušit riziková marže v regulovaném nákladu kapitálu plynových distributorů.  :-) No nic, příležitostně se známých plynařů zeptám, jak subjektivně hodnotí riziko svého podnikání, a už Vás přestanu trápit.

 

S přáním všeho dobrého

 

Martin Hájek

 

 

Ještě jedna připomínka k reakci pana Ing. Hájka

Omlouvám se za "nastavování" své odpovědi, ale zapomněl jsem komentovat ještě jeden Vámi presentovaný názor. Máte jistě pravdu, že každé vedení akciové společnosti je ze zákona povinno maximalizovat zisk společnosti. V jiném postavení je ale jediný majitel, jenž má možnost formulovat své představy o dividendové politice. To - jak jistě chápete - může ovlivnit i konečnou cenu plynu. Připomínám původní model francouzského plynárenství, kdy akcie GDF byly ve vlastnictví státu; ten nechal firmu svobodně podnikat, ovšem pouze v rámci tzv. státní smlouvy, obnovované každý rok. Zde byla určena maximální cena plynu a současně minimální výše odvodu do státního rozpočtu (zisk). Jak si s tím firma poradí, bylo její (podnikatelskou) věcí. Vím, že se jedná o překonaný model, ale určitě je inspirativní. Kromě toho: město získá celé dividendy do svého rozpočtu;  výnosy z Pražské plynárenské tak mohou plně sloužit potřebám rozvoje města, což není zanedbatelné. 

A ještě jednu poznámku: máte pravdu, že úspěšný prodej plynu závisí vždy na několika velkých odběratelích; v tom se neliší od jiných energetických distributorů. Jedná se však - pominu-li zlou vůli - vždy o kvalitu nabídky spotřebiteli. Tím nemyslím jenom cenu (jakkoliv je asi nejdůležitější), ale také spolehlivost dodávek, poskytované služby a individuální přístup. Osobně jsem přesvědčen, že kvalitní nabídky nelze jen tak odmítat. Vím, že Pražská plynárenská je v tomto ohledu na vysoké úrovni. Nebál bych se tudíž o ztrátu klíčových odběratelů, mezi něž náleží třeba právě Pražská teplárenská - pdnik, který je Vám jistě  blízký. 

Zdraví VL

Mimořádně nízká míra rizika?

Vážený pane Ludvíku,

Vaše tvrzení o mimořádně nízké míře rizika je svědectvím o tom, že jste z tohoto oboru už zřejmě delší dobu venku. Předně je zásadně potřeba rozlišovat obchod s plynem a jeho distribuci - doby plynového monopolu jsou dávno pryč. PP je tak v zásadě balíkem distribuce plynu s velmi nízkým rizikem a obchodu s plynem, kde je riziko naopak potenciálně velmi vysoké.

Pokud by Praha chtěla kopit Pražskou plynárenskou Distribuce, což je společnost, do které byla vyčleněna distribuční aktiva a dcera PP, pak byste měl pravdu, že jde o vysoce bezpečné podnikání, navíc s regulovaným výnosem. Obchod s plynem je ale úplně jiná kategorie a situace RWE rozhodně neukazuje, že by to bylo dvakrát bezpečné - stačí přijít o pár významných zákazníků, mít dlouhodobý kontrakt na nákup plynu take or pay s fixní vzorcem a na průšvih je zaděláno - klidně na průšvih v řádu miliard.

Každý ředitel akciové společnosti se musí chovat s péčí řádného hospodáře ke svému majektu, takže řeči o přijatelné ceně plynu jsou úplně mimo realitu. Už proto, že si pražané už dávno nemusí plyn kupovat od PP, to jste trošku ustrnul v minulém století. Dividendová politika také nemá s cenami plynu vůbec nic společného, protože v zásadě určuje, kolik čistého zisku se vyplatí na dividendách. Ovlivňuje tedy investiční strategii a financování společnosti, nikoliv přímo ceny plynu pro konečné odběratele.

Myšlenka koordinace utilit v rámci Stattwerke vlastněných městem je jistě rozumná. Jenomže k tomu Praha nepotřebuje PP, ale jen plynové sítě - tedy PP Distribuce. Navíc by musela usilovat o posílení pozice i v dalších utilitách. Vnucuje se otázka, proč zrovna PP a ne PT nebo PRE?

 

S pozdravem

 

Martin Hájek

 

První plynárna v Praze byla soukromá!!!

Vážený pane Ludvíku, plynárenský to experte,
pokud již trpíte nešvarem pojednávat příběhy od počátku, pojednávejte je prosím pravdivě.
První pražská plynárna nebyla obecní (městská), nýbrž soukromá!!!
Na základě smlouvy s magistrátem královského města Prahy novou plynárnu postavila Vratislavská plynárenská společnost, která se současně zavázala vybudovat a provozovat plynové pouliční osvětlení v Praze po dobu 20 let. První pražská soukromá plynárna byla slavnostně zprovozněna 15.září 1847.
Druhá pražská plynárna byla na potvoru opět soukromá. Vybudovala ji v roce 1857 firma Ringhofer na základě výhradního práva od smíchovské obce k pokládce plynovodů a zavádění plynového osvětlení.
První pražskou obecní plynárnou byla až třetí v pořadí, a to Žižkovská plynárna. Ta byla uvedena do provozu v roce  1867 a jelikož v tom roce vypršela dvacetiletá smlouva na zajišťování veřejného plynového osvětlení karlínskou plynárnou, převzala Žižkovská plynárna také provoz a správu veškerého veřejného plynového osvětlení pražských ulic a náměstí a také dodávku plynu pro většinu  soukromníků. Zajímavostí je, že v té době měla Žižkovská plynárna nejlacinější plyn v celém rakouském mocnářství.
Tehdy předměstská obec Holešovice si v roce 1874 postavila vlastní plynárnu pro osvětlení ulic v oblasti Holešovic a Bubenče. Její nedostatečná kapacita ale vedla  k rozhodnutí vybudovat v Holešovicích Na Maninách novou plynárnu, výroba zde byla zahájena v roce 1888.

Zbytek článku je vcelku v pořádku, jen se zajištěním přijatelných cen plynu pro Pražany by se dalo polemizovat. Je naivní se domnívat, že Praha by dokázala sjednat levnější nákupní ceny než ostatní, většinou silnější, "hráči" na plynárenském trhu.

Co říci na závěr? Piš barde dál, piš. Dá se to číst!

Gasmanovi

Milý pane kolego!

Trochu se rdím, byv nachytán na švestkách. Ovšemže první plynárna v Karlíně byla na základě městské koncese vybudována jako soukromý - nadto zahraniční podnik. Tož jsem se "sekl" o celých 19 let, kdy byla v Karlíně uvedena do provozu plynárna vskutku obecní. Omlouvám se tedy. Na ostatním si ale trvám :-).

Ing. Vratislav Ludvík

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah