Co by přineslo klid a mír? Potřeba obou plynovodů: South Streamu i Nabucca.

Rusko boduje ve hře o plyn: Nord Stream je zprovozněn a South Stream už není báchorka. A Evropa? Má jen mrtvé Nabucco.

Geopolitika
Gábor Stier | 25.09.2011
První závazná dohoda o South Streamu byla podepsána 16. září v Soči. Na snímku zleva generální ředitel francouzské EdF Henri Proglio, za ním jeden ze šéfů neměcké BASF/Wintershall Harald Schwager, uprostřed ruský premiér Vladimir Putin, dále CEO Gazpromu Alexej Miller a zcela vpravo generální ředitel italské ENI Paolo Scaroni.

Vztahy Evropské unie a Ruska na poli energetiky jsou charakterizovány současně spoluprací i rivalitou, snahou vyšachovat toho druhého. Příkladem spolupráce je plynovod Nord Stream, zatímco příkladem rivality je vedle sporů kolem takzvaného třetího energetického balíčku také zvláštní vztah plynovodů South Stream a Nabucco. Vysvětlení je prosté. Unie by obzvláště v oblasti importu zemního plynu ráda snížila svou závislost na Rusku, zatímco Rusko se nemíní jen tak lehce vzdát svého dosavadního exportního monopolu. Vše ještě komplikuje fakt, že zájmy se různí i v rámci EU, neboť zatímco například pro Itálii představuje ruský plyn diverzifikaci, střední Evropa má ve snaze zajištění bezpečnosti zásobování zájem spíše na zapojení alternativních zdrojů.

Po rusko-ukrajinských válkách o plyn se však obě strany shodují na tom, že zásobování celé západní Evropy prostřednictvím jediného potrubí není šťastné řešení. A to jsme se dosud nezmínili o tom, že Amerika, jež si touží zachovat své vlivné postavení v Evropě, nemá zájem na vybudování ani Nord Streamu, ani South Streamu. Proto dělá pochopitelně vše proto, aby sbližování obou pólů euroasijské geopolitické oblasti zabránila.

Ruské kroky vpřed

Tento nejednoznačný vztah věrně ilustrují události uplynulých dní. Nejdříve bylo zahájeno plnění plynovodu Nord Stream, poté EU pověřila Evropskou komisi k přijetí mandátu, na jehož základě mohou začít jednání s Ázerbájdžánem a Turkmenistánem o výstavbě transkaspického systému potrubí a nakonec došlo k podpisu akcionářské smlouvy týkající se South Streamu. Domnělé či skutečné úspěchy druhé strany mezitím oba tábory znervóznily, načež Brusel ve slovním souboji, jehož předmětem byla jižní energetická cesta, Moskvě dosud nevídaně tvrdým způsobem pohrozil. Třešničkou na dortu je přitom aktivizace další zainteresované strany, která by výstavbou nových plynovodů tratila nejvíce, totiž Ukrajiny.

Zprovoznění Nord Streamu si může Moskva připsat jako významný hospodářský a politický úspěch

Zprovoznění plynovodu spojujícího pod hladinou Baltského moře Rusko s Německem si může Moskva připsat jako významný hospodářský a politický úspěch a jen stěží jí něco může zabránit v dokončení výstavby druhé větve, které je plánováno na příští rok. To všechno nadále posiluje vztahy evropských velmocí, především Berlína s Moskvou.

Krokem vpřed, co se týče plánování South Streamu, je však uzavření první právně závazné dohody. Představitelé ruského Gazpromu, italské firmy ENI, francouzské společnosti EdF a německé BASF/Wintershall podepsali v Soči za přítomnosti Vladimira Putina akcionářskou dohodu, podle níž získávají jmenované firmy v uvedeném pořadí na projektu podíl ve výši 50, 20 a dvakrát 15 procent. To každopádně představuje mírný náskok oproti Evropou prosazovanému regionálnímu rivalovi South Streamu – plynovodu Nabucco.

Plynovody

Kyjev spěje k bezvýznamnosti

Gazprom – poučen průtahy kolem Nord Streamu – rovněž viditelně zrychlil tempo získávání nejrůznějších povolení. Moskva by si ráda ušetřila zvláštní jednání s dotyčnými zeměmi, proto požádala Evropskou komisi o ulehčení. Gazprom doufá, že EU na projekt kývne, v důsledku čehož by se musel dohodnout na otázkách týkajících se výlučné ekonomické zóny už pouze s Ukrajinou nebo s Tureckem, čímž by odstranil veškeré byrokratické překážky, které South Streamu dosud stojí v cestě.

V očích Západu vypadá South Stream už mnohem méně jako báchorka, za kterou ho až dosud považoval

Propočty ruského plynárenského gigantu se jeví jako reálné vzhledem k tomu, že EU, jež za svou prioritu považuje Nabucco, ujistila několikrát o své podpoře i South Stream. Dokonce se několikrát objevila i myšlenka sloučení obou projektů. Ne náhodou se Rusko snaží získat od Evropské komise povolení v tak přepjatém tempu: je totiž vázáno slibem Vladimira Putina, který se před lety nechal slyšet, že plynovod bude zprovozněn v roce 2015. Zahájení výstavby v roce 2013 se i tak podle mnoha analytiků jeví jako nereálné a někteří experti se dokonce domnívají, že tímto provokativním krokem se Moskva pouze snaží svést zpoždění projektu či dokonce jeho úplné zrušení na Evropskou unii. V očích Západu vypadá ovšem South Stream po uzavření zmíněné dohody už mnohem méně jako báchorka, za kterou ho až dosud považoval.

To evidentně potvrzují i reakce Kyjeva. Ukrajina, která se děsí výstavby všech alternativních, ať už evropských či ruských plynovodů, se totiž pustila do zoufalé ofenzivy. Úplným zprovozněním severního alternativního potrubí Ukrajina přijde zhruba o 30 procent tranzitu, a pokud by došlo i k výstavbě nových jižních tras, znamenalo by to pro Kyjev, který se beztak potýká s finančními problémy, další vážné ztráty. Z geopolitického hlediska by měl tento scénář navíc za následek marginalizaci Ukrajiny, která by v podstatě přišla o svou klíčovou pozici mezi Východem a Západem.

Nejdříve na zprovoznění Nord Streamu zoufale reagoval tiskový mluvčí ukrajinského premiéra, podle nějž vyvine Kyjev vlastní systém. Následně prezident Viktor Janukovyč navrhl South Streamu možnost tranzitu přes Ukrajinu s tím, že vedení plynovodu po souši vyjde pětkrát levněji. Gazprom návrh okamžitě odmítl, neboť by to podle něj znamenalo snížení bezpečnosti tranzitu. Moskva je pevně rozhodnuta a zdá se pravděpodobnější než kdy dřív, že k vybudování alternativních transportních tras dojde také na jihu. Ukrajina se mezitím ocitá čím dál tím víc v úzkých.

Zobrazit diskusi
Reakcí:2

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Velmi pěkně shrnuto

Přidejme k tomu ještě postupné uzavření jaderných elektráren v Německu, ve Švýcarsku a možná ještě leckde jinde a každému je jasné, o co se tu hraje, jak lukrativní a z pohledu Evropy potenciálně nebezpečná ta hra je. K ekonomické marginalitě může Evropa Ukrajinu brzy následovat, pokud včas nepochopí, že pokud odevzdá přidanou hodnotu zahraničním dodavatelům energetických surovin, tak se prostě blahobyt konat nebude. Těm, kdo o tom pochybují, doporučuji jako domácí četbu Machiavelliho. Podstata děje je pořád stejná, mění se jen kulisy. Pokud tu bude jeden výrazně dominantní dodavatel plynu s obrovskou tržní silou, tím hůře.

 

Martin Hájek

Máte pravdu,

Vaše argumenty jsou tak logické, že se dvojnásob těším z vládní podpory stavbě atomovek.

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah