Celkový počet obyvatel v zemích Evropské unie se do roku 2060 zvýší jen mírně o tři procenta na 517 milionů osob. Zato výrazně vzroste podíl lidí starších 65 let, a to na úkor „produktivní“ věkové skupiny 15 až 64 let. Vyplývá to ze zprávy o stárnutí evropské populace, kterou se v úterý zabývali ministři financí zemí EU v Bruselu.
Nad očekávání nepříznivý výsledek přinesly úterní předběžné údaje ČSÚ o vývoji domácí ekonomiky. Hrubý domácí produkt klesl za první čtvrtletí o jedno procento, a to jak meziročně, tak ve srovnání s posledními třemi měsíci loňského roku. Recese českého hospodářství vyčnívá zejména při srovnání s okolními zeměmi – Německem, Rakouskem a Slovenskem, které oznámily růst o 0,5 procenta, 0,2, respektive 0,8 procenta.
Tento týden ovládala vývoj na finančních trzích politika a do pozadí odsunula i zveřejněné ekonomické údaje. Výsledky řeckých parlamentních voleb otřásly důvěrou ve schopnost země uskutečňovat opatření k reformám. Nepříliš příznivé zprávy přicházely i ze Španělska. Stav české ekonomiky sice není dobrý, ale není ani natolik špatný, jak se předpokládalo na konci loňského roku. Koruna oslabovala.
Dřívější, respektive znovu nafouknuté finanční bubliny, za nimiž se skrývá spekulativní kapitál, bez úhony odolaly veškerým vlivům krize. Trh s uměle vytvořenými cennými papíry dokonce přesáhl úroveň před začátkem krize. Její konec se nerýsuje a hrozí další regres, tvrdí v nové studii ekonomové Výzkumného ústavu světového hospodářství Maďarské akademie věd prezentované minulý týden v Budapešti.
Německý internetový guru, bloger a kyberpankáč Sascha Lobo vyzývá k debatě o budoucnosti práce. Dle něj bude jednou z předních náplní 21. století právě hledání odpovědí na otázky typu: Jaký dopad bude mít skutečnost, že jsme dnes díky internetu všichni propojeni, na klasické zaměstnanecké poměry? Zaměstnanecké smlouvy prý byly nouzovým řešením. Vyměnili jsme existenční obavy a sny o kariéře za osm hodin života denně.
Nakolik důvěryhodné jsou informace, které poskytují účetní závěrky ministerstev a dalších státních institucí? Tedy výkazy, z nichž ministerstvo financí a centrální banka vycházejí například při odhadech vládního dluhu či deficitu veřejných financí? Nejvyšší kontrolní úřad upozorňuje, že stoprocentní spoleh na ně rozhodně není. V kontextu řeckých problémů by se to mohlo České republice vymstít.
Už samotná informace čtvrtečních Hospodářských novin, že ministr financí Miroslav Kalousek zrušil kontrolu, jež odhalila závažná pochybení v hospodaření Ústavního soudu, vyvolala překvapení. K čemu (nebo komu) tedy vlastně prověrka sloužila? Sám ministr přispěchal s vysvětlením, kterým celou záležitost ještě vyšperkoval.
Článek „Masová privatizace přivedla postkomunistické země na mizinu“ vyvolal mezi čtenáři ČESKÉ POZICE velký zájem. Obrátili jsme proto s prosbou o reakci přímo na člověka nejpovolanějšího – spoluautora transformace české ekonomiky v 90. letech Václava Klause. Byli jsme však obratem odbyti, a sice odkazem na dílo, které pan prezident na toto téma v uplynulých více než dvaceti letech vytvořil.
„Zase jsme vás, vy blbečkové, co nás pořád volíte, o něco víc zadlužili… jenom o trochu méně než v minulém roce.“ Tak přeložil vzkaz vlády formulovaný do podoby úsporných opatření a daňových změn jeden z vrcholných manažerů v průzkumu ČESKÉ POZICE. Pouhé snížení deficitu státního rozpočtu, jímž vláda argumentuje, řada respondentů zdaleka nepovažuje za úspěch. Jak tedy dosáhnout rozpočtového přebytku?
Cílem bylo zajistit rychlý — a nezvratný — přechod ke kapitalismu pro země, které předtím byly za železnou oponou. Jenže místo k nové éře prosperity programy masové privatizace pomohly přivést tyto země na mizinu. Tvrdí to sociologové z Cambridge a Harvardu ve studii, jež prý jako první objevuje „přímou spojitost“ mezi privatizací z počátku devadesátých let a „hospodářským úpadkem a korupcí, jež následovaly“.