Účetnictví českého státu? Něco ve stylu sázkové kanceláře ze psích dostihů.

Již od letošního roku mají účetní závěrky státních orgánů a institucí sloužit ministerstvu financí, Českému statistickému úřadu nebo centrální bance jako podklad například pro odhady vládního dluhu či deficitu veřejných financí. Jde o navýsost citlivé údaje, které vypovídají o tom, v jaké kondici země je, a poskytují finančním trhům vodítko, zda bude schopna splácet své závazky. Jenže ne na všechna čísla uvedená v těchto klíčových účetních výkazech se lze stoprocentně spolehnout, upozorňuje Nejvyšší kontrolní úřad.

Problém je v tom, že v zákonech chybí jednoznačná definice základních účetních pojmů, jako je majetek, závazky, náklady či výnosy. Což může vést k tomu, že jednotlivé úřady si budou tyto kategorie vykládat různě, a tím pádem budou vykazovat i nesrovnatelné údaje. Kam až tento stav může dospět, lze dokumentovat na příkladu Řecka, jež po ztrátě důvěryhodnosti finančních trhů ve statistická data země balancuje na hraně bankrotu.

reklama

Představy versus realita

V roce 2007 přijala vláda Mirka Topolánka usnesení, na jehož základě mělo být od začátku roku 2010 zavedeno takzvané jednotné účetnictví státu. Ministerstvo financí konstatovalo, že „představuje vytvoření moderního systému, který zajistí efektivní řízení hospodaření státu“. A je prý nezbytnou podmínkou zvýšení důvěryhodnosti účetních výkazů za Českou republiku. Jenže sliby a představy se podstatně liší od reality.

Vyjděme z nálezu Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), který prověřoval závěrečný účet kapitoly státního rozpočtu Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy za rok 2010. Kontrola měla prověřit spolehlivost účetní závěrky MŠMT k 31. prosinci 2010. Ponechme stranou odborné účetní rozbory, které jsou ve zprávě obsaženy, i výhrady, jež kontroloři směřovali přímo vůči resortu školství. A přejděme k samému závěru NKÚ, který má obecnou platnost.

Co jsou pasiva? Co aktiva?

Informace obsažené v účetní závěrce musejí být bez jakýchkoli debat spolehlivé, srovnatelné a srozumitelné. Jak ale zjistili auditoři NKÚ, právě v tom je zásadní problém. „Jedním z předpokladů pro splnění zákonem stanovených požadavků je podmínka, že pravidla stanovená pro vedení účetnictví a výkaznictví musí být srozumitelná, jednoznačná a úplná. Českému účetnictví však chybějí uceleně formulovaná východiska, na kterých by spočívala konstrukce účetního výkaznictví, takzvaný koncepční rámec,“ píše se ve zprávě NKÚ.

A dokument pokračuje dalším upozorněním: „Zákon o účetnictví neobsahuje jednoznačné a určité vymezení základních pojmů: majetek, jiná aktiva, závazky, jiná pasiva, náklady a výnosy.“

Při kontrole závěrečného účtu MŠMT za rok 2010 se auditoři NKÚ nevyjádřili k položkám za více než 24,7 miliardy korun, což byla pětina celkových aktiv a pasiv resortuTento stav představuje pro NKÚ překážku k tomu, aby se mohl jednoznačně vyjádřit, zda údaje uvedené v účetních závěrkách jsou spolehlivé, či nikoliv. „Některá ustanovení platných právních předpisů, zejména v oblasti vyřazování dlouhodobého majetku, dohadných účtů pasivních k transferům, oceňovacích rozdílů u majetku určeného k prodeji, drobného dlouhodobého majetku a oprávek k tomuto majetku a předfinancování výdajů spolufinancovaných z prostředků z Evropské unie, byla v roce 2010 u organizačních složek státu nejasně aplikovatelná,“ tvrdí kontrolní úřad.

Konkrétní důsledek? V případě kontroly závěrečného účtu MŠMT za rok 2010 se auditoři NKÚ nevyjádřili k položkám v celkové sumě přesahující 24,7 miliardy korun. Kvůli nejednoznačným a nejasným předpisům totiž nebylo možné určit, zda byly položky správně zaúčtovány. Jen pro srovnání: hodnota aktiv a pasiv ministerstva přesáhla ke konci daného roku 123 miliard korun, šlo tedy o pětinu celkového objemu. A nejde jen o ministerstvo školství, stejně nedokonalá účetní pravidla platí pro všechny organizační složky státu.

Každý po svém

„Regulace a předpisy jsou nastaveny tak, že si je v některých případech mohou účetní jednotky vyložit různě a podle toho je aplikovat. V důsledku toho pochopitelně pak vykážou nesrovnatelné údaje,“ říká členka kolegia NKÚ Jaromíra Steidlová, která vedla kontrolu na ministerstvu školství.

Novelou zákona o účetnictví se sice formálně naplnilo usnesení vlády z roku 2007, doposud ale nebyly přijaty všechny prováděcí předpisy. Odpovědnost nese ministerstvo financí řízené Miroslavem Kalouskem. NKÚ se snaží mapovat, jestli se stav regulace účetních pravidel zlepšuje. „Pravdou je, že někde došlo k posunu, nedá se ale vždy říci, že žádoucím směrem či v dostatečném rozsahu upřesnění,“ říká Steidlová. Za jednu z nejproblematičtějších oblastí označuje transfery.

Ministerstvo financí zodpovídá za regulaci, účetní jednotky pak za její aplikaci. NKÚ kontroluje účetní závěrky a svým verdiktem ujišťuje jejich uživatele o spolehlivosti údajů. „V některých oblastech pro to ale nejsou splněny základní předpoklady, abychom toto mohli potvrdit,“ říká Steidlová.