Studie: Nerovnost se zvětšuje

v celé západní Evropě byla prosperita, dokud všichni měli v živé paměti obrovskou nerovnost těsně před Velkou hospodářskou krisí a  co z toho vzešlo. V 70.letech eokonomové korumpovaní finančníky vyrukovali s tesí o laisssez faire a neoliberální ideologie ovládla celosvětový ekonomický /a nejen,/ diskurs. Výsledkem byla likvidace sociálního státu a růst nerovnosti, kdy chudí jsou stále chudými, i kdyby se rozkrájeli, a střední vrstvy nebohatnou, zatímco bohatí bohatnou stále rychleji a snadněji.  Kapitalismus rozhodně neodměňuje všechny stejně a spousta pilných a svědomitých se stává obětí systému, který transferuje prostředky od chudých směrem k bohatým. Hospodští, prodejci oděvů, cestovky zaměřené na chudší klientelu by mohli vyprávět, jak je ničí, že tyto vrstvy nemají peníze. Prodejci luxusního zboží a provozovatelé drahých restaurací nenaříkají. I debil ví, kterých je víc a jak početná je ta či ona slkupina.

meritu věci. Peníze by měli sloužit přeneseně jako body, jejich přírůstek musí být podložen prospěšností příjemce pro společnost, přičemž je v podstatě jedno, zda příjemce umývá záchody nebo vymýšlí lék proti rakovině. Tito lidé by měli být placeni minimálně tak aby stačili ufinancovat své základní životní potřeby v dané společnosti (časté srovnávání ČR a třeba Ghany je tímto nesmyslné) a pak podle poptávky dané služby, přičemž se může stát, že umývači záchodů budou poptávanější. Další věcí je, že mezi ty nebohatší patří většinou ti, kteří se k vlastnictví astronomického počtu bodů dostali spekulativně tudíž bez kladného přínosu pro společnost nebo přímo okrádáním ostatních o získané body, krátce řečeno parazitací na hostiteli. Toto naznačuje i přesun bodů v období krize, kdy by měli bohatnout právě ti, jejichž přínos společnosti je největší což se např. o současných politicích, jejich státních podnikatelích, poradcích, nejrůznějších manažerech (Švýcaři to již pochopili) a spekulantech rozhodně říci nedá, protože tito nikdy nemohou vytvořit žádné společensky přínosné hodnoty.

Z výše uvedeného plyne i další, že veškerá opatření těch, kteří jsou za krizi přímo odpovědní se musí zákonitě míjet účinkem. Je to obdobný, paradox jakoby správní rada banky jmenovala bankovního úředníka-defraudanta ředitelem banky, kterou přivedl do krachu.

Je jasné, že ideální stav nemůže nikdy nastat, ale v okamžiku kdy nejsou nepřínosní paraziti, kteří si berou body 99% populace tak jednoduše jako když rozbiješ kasičku, jakkoliv limitováni ve svých snahách, tak dochází ke společenské nerovnováze, která dříve či později skončí společenským krachem, např. válkou.

Když mně statek prosperuje, tak mi poroste nerovnost, protože já budu mít plné sýpky, kdežto čeledíni budou stále pracovat za mzdu, stejnou jako v celé vesnici, možná jim trochu přidám, aby nežehrali, a budeme na tom líp všichni. Když se neurodí, nerovnost poklesne a líp na tom nebude nikdo.

Prostě když stát prosperuje, roste nerovnost.

Podstanější by bylo vědět, jestli se snižuje procento lidí pod hranicí bídy (pozor na to, co je ta hranice!) a jaký podíl na růstu bohatství má střední třída.

Pane Houdo nezlobte se, ale o růstu nerovnosti ať si píší v Haló novinách.