Na slabou domácí poptávku si Evropa bude muset zvykat

Výkonnost domácí ekonomiky byla v úterý zhodnocena jediným ukazatelem – hrubým domácím produktem (HDP). Pomineme-li fakt, že HDP v mnoha ohledech není ideálním zobrazením bohatství dané země, je to stále nejjednodušší a nejpoužívanější ukazatel a je mu také přikládán patřičný význam.

V případě České republiky se hodnota HDP ve druhém pololetí mezičtvrtletně snížila o 0,2 procenta a meziročně o 1,2 procenta. Výsledek překvapivý není. Když se podíváme na dílčí makroekonomická data za poslední měsíce, bylo možné zhruba takový výkon domácí ekonomiky předpokládat. Zároveň se Česká republika zařadila v tomto ohledu na chvost zemí střední Evropy. Podobně zle je na tom jen Maďarsko, v případě celé Evropské unie jen jihoevropské země.

Kde jsou úspory?

Detailní struktura HDP ještě nebyla zveřejněna, avšak hlavní zdroj poklesu je zřejmý. Jde o zaklínadlo posledních let: slabou domácí poptávku. Na jedné straně vláda nabádá domácnosti k šetrnosti. Jak praví klasik, budeme-li všichni šetřit, všichni na to také doplatíme. Na druhé straně se Česká národní banka snaží tutéž domácí poptávku oživit pomocí snížení úrokových sazeb tak, aby lidé více utráceli a firmy více investovaly. Přitom utrácet je z čeho. Jak ukazují statistiky, celkové úspory domácností v posledním roce výrazně vzrostly. Bohužel však statistiky již neukazují komu a o kolik.

Pokud vyrazíme z české kotliny dále za hranice, zjistíme, že s podobnými problémy se potýkají v podstatě všechny země EU, včetně Německa

Pokud vyrazíme z české kotliny dále za hranice, zjistíme, že s podobnými problémy – slabou domácí poptávkou, nedostatkem volných pracovních míst, nevýrazným ekonomickým růstem a státním dluhem – se potýkají v podstatě všechny země Evropské unie, včetně tolik opěvovaného Německa.

Jiné to není ani v zámoří. Domácí poptávka ve vyspělých ekonomikách je nikoliv příčinou, ale důsledkem dlouhotrvajícího, leč až v posledních letech viditelného trendu přesunu ekonomické síly do Asie a dalších rychle se rozvíjejících ekonomik. S velkou pravděpodobností je tento proces v dalších dekádách nezvratný. Pro nadpoloviční většinu českých občanů to tedy do příštích let znamená velice pozvolný, o to však vytrvalejší pokles reálného příjmu, větší nejistoty na pracovním trhu a zhoršování životní úrovně. Zbylá část občanů by si však svou životní úroveň měla zachovat, případně i vylepšit.

Korunu chtějí všichni

Ač se to může zdát na první pohled paradoxní, koruna navzdory slabým výsledkům domácí ekonomiky posilovala a byla zároveň nejsilnější měnou ve středoevropském regionu. Potvrdilo se, že v krátkodobém horizontu nehrají ekonomická data v případě koruny žádnou roli, a její vývoj tak čistě udává tržní sentiment.

Vůči euru koruna prolomila hranici 25 korun a pod touto úrovní strávila větší část týdne. Koruně se dařilo i vůči dolaru. Ve čtvrtek se obchodovala jen několik haléřů od úrovně 20 korun. V pátek odpoledne však o své zisky přišla a zamířila zpět k hladině 20,30 Kč za dolar.