Měnové války: Evropská centrální banka útočí, česká brzdí

Šéf ECB Mario Draghi hájí nezávislost před francouzským prezidentem Françoisem Hollandem, ale dal najevo, že ani on nechce příliš silné euro.

Ekonomika
Jan Žižka | 11.02.2013

Asi nikdo ve Frankfurtu nad Mohanem – finančním centru eurozóny – nepředpokládal, že by se šéf evropských centrálních bankéřů Mario Draghi bez boje sklonil před těžkou politickou váhou francouzského prezidenta Françoise Hollanda, který z Paříže hlasitě volá po razantním oslabování eura. Přesto plná tisková místnost v sídle Evropské centrální banky (ECB) a stovky finančních analytiků před televizními či počítačovými monitory s napětím očekávali, zda se Draghi bude i tentokrát striktně držet dřívějších prohlášení, že se ECB stará o cenovou stabilitu, nikoliv o měnový kurz.

Nejenom francouzští podnikatelé měli minulý čtvrtek 7. února dobrý důvod sledovat Draghiho vystoupení po pravidelném jednání vedení ECB. Měnové války se v dnešním světě pomalu stávají realitou – významné centrální banky v různých koutech světa kvůli složité ekonomické situaci fakticky napomáhají oslabování měn, což údajně prospívá místním exportérům a snahám o nastartování hospodářského růstu. To se v té či oné míře týká amerického Fedu, japonské Bank of Japan nebo britské Bank of England.

Pokud bude ECB – jako dědička tradic německé Bundesbanky – trvat na politice silného eura, mnozí podnikatelé ze zemí eurozóny na tom prodělají. Jejich výrobky nebudou cenově schopné konkurence.

Konkurenční schopnost je nutné posilovat inovacemi či flexibilním trhem práce. Agresivní vstup do měnových válek by jen vyostřil napětí.Jenže zkušený bankéř Mario Draghi, stejně jako řada dalších – zvláště německých – ekonomů, bezpochyby dobře ví i to, že umělé oslabování eura problémy evropské ekonomiky nevyřeší. Konkurenční schopnost je nutné posilovat inovacemi či flexibilním trhem práce. Agresivní vstup do měnových válek by navíc jen vyostřil napětí.

A právě Draghi opakovaně upozornil, že tu existuje mezinárodní shoda v rámci skupiny velkých ekonomik G20 – měnový kurz má odpovídat „fundamentům“, tedy reálné síle jednotlivých ekonomik. Umělé oslabování měny je zapovězeno.

Co je za slovy bankéře

Znalec poměrů by řekl, že postoje současného italského prezidenta ECB jsou tak jasné, že už nemůže ničím překvapit. Minulý týden ovšem překvapil. Navzdory tomu, že zopakoval prakticky vše, co říkal už dříve – že cílem ECB je hlídat cenovou stabilitu (inflace má být těsně pod úrovní dvou procent), nikoliv měnový kurz, nebo že je ECB nezávislá na politicích – tedy i těch, kteří tlačí na oslabování jednotné měny. Draghi koneckonců znovu dával najevo i to, že ECB nechce do žádných měnových válek vstupovat. Dokonce vlastně nepřipouští, že by měnové války už začaly nebo akutně hrozily.

Přesto se ve světovém tisku objevily komentáře se zcela opačným sdělením. „Draghiho krok posílil obavy z měnové války,“ zněl například titulek Financial Times. A také finanční trhy si vše zjevně vyložily tak, že i ECB už pokládá silné euro za riziko a mohla by proti němu zasáhnout.

Jak je to možné? Za vše mohou zcela nevinná slovíčka – alespoň z pohledu laika nebo i odborníka, který ovšem netráví velkou část času pitváním projevů centrálních bankéřů ve Frankfurtu. Draghi totiž mimo jiné také prohlásil, že měnový kurz je jednou z věcí, již sice ECB přímo neovlivňuje, ale kterou analyzuje a která také může mít vliv právě na cenovou stabilitu. A prezident ECB připustil, že banka bude další vývoj v této oblasti monitorovat.

Zařazení těchto slovíček do projevu bylo bezpochyby záměrné. Skutečně šlo o takzvanou slovní intervenci ve prospěch oslabení eura, protože Draghi naznačil, že by banka za určitých okolností mohla proti silné jednotné měně zasáhnout. Nebo přesněji, v duchu oficiální politiky ECB: proti ohrožení cenové stability, které by mělo příliš silné euro na svědomí.

Šlo o takzvanou slovní intervenci ve prospěch oslabení eura, protože Draghi naznačil, že by ECB za určitých okolností mohla zasáhnout

A jednotná měna eurozóny opravdu na konci minulého týdne oslabila na dvoutýdenní minimum pod úrovní 1,34 eura za dolar. I když základní úroková sazba ECB zůstává na úrovni 0,75 procenta.

Pořád tu ale máme také řadu nezodpovězených otázek. Nebyl to pouze dočasný efekt, který brzy vyprchá, až se ukáže, že kromě verbálních intervencí se trhy od ECB ničeho jiného nedočkají? A nemohl to být ze strany Draghiho přece jen jistý ústupek Hollandovi a spol.? ECB přece ukázala, že i pro ni je síla eura tématem…

Ať tak či onak – z pohledu globálních měnových soubojů se dá říct, že ECB přece jen ukázala své zoubky – aniž by to vytrubovala do světa příliš hlasitě. A vlastně vyslala signál, že ostatní ekonomické velmoci našeho světa by to neměly s „netradičními nástroji“ měnové politiky (jinými než cílování inflace) přehánět.

Čelem vzad i v Česku

Nejen z evropského, ale i z českého pohledu je možné minulý týden charakterizovat slovy „čelem vzad“. Zatímco Draghi se přece jen odhodlal ke slovní intervenci proti silnému euru, guvernér České národní banky Miroslav Singer verbální intervence proti silné koruně naopak přerušil. A tak zatímco euro oslabovalo, česká měna posilovala k úrovni 25,25 koruny (předtím 25,75) za euro. Přesný opak toho, co se dělo donedávna, a také toho, co mnozí analytici očekávali, že bude pokračovat.

Zobrazit diskusi
Reakcí:2

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Naše civilizace titánsky?

Ano, máš pravdu, tak dlouho jak se hraje, tak se tančí.

Naše civilizace titánsky

Naše civilizace titánsky plnou parou míří k nevyhnutelné ekonomické a politické kolizi, protože na kapitánském můstku jsou lidé, kteří buď neumějí počítat, nebo se bojí otočit kormidlem. Nebo je jim to fuk. Těžko říci, kam patří ministr Kalousek, ale abychom byli spravedliví, rozhodně v tom není sám. Takových politiků je nepočítaně. A vedle nich vesele poskakují ekonomové, kteří vykřikují, že jen drobná chybička se vloudila a už už zase nastane ničím nerušený růst bez hranic. Pokud chceme jít skutečně ke kořenu sebezničující tendence kapitalistické společnosti, narazíme na roli peněz a finančních institucí, jak se v tomto systému vyvinula. Jsou to peníze, které emitují komerční banky jako dluh, aniž by byly kryty reálnými již vytvořenými hodnotami. To v podstatě znamená, že v důsledku takové půjčky prožíráme už i budoucnost.
 Tak se ptám, co s tygrem, o kterém si vetšina myslí, že ho řídí a přitom se drží pouze ocasu a bojí se ,aby nespadla první, protože je tygr okamžitě sežere!!?? 
 

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah