Masová privatizace přivedla postkomunistické země na mizinu

Dle autorů studie z Harvardu a Cambridge existuje „přímá spojitost“ mezi rychlou masovou privatizací a ekonomickým úpadkem a úplatkářstvím.

Ekonomika
Brian Kenety | 24.04.2012
Politickým tvůrcem a symbolem masové privatizace v České republice byl v devadesátých letech ministr financí a posléze premiér Václav Klaus.

Cílem bylo zajistit rychlý — a nezvratný — přechod ke kapitalismu pro země, které předtím byly za železnou oponou. Jenže místo toho, aby vedly k nové éře prosperity, programy masové privatizace obhajované armádou neoliberálních ekonomů vzdělaných na Západě — a podporovaných místními obdivovateli, například bývalým českým ministrem financí, předsedou vlády a současným prezidentem Václavem Klausem — pomohly přivést Rusko a další země bývalého sovětského bloku na mizinu.

Tvrdí to sociologové z Cambridgeské a Harvardovy univerzity, kteří publikovali studii, o níž prohlašují, že jako první objevuje „přímou spojitost“ mezi programy masové privatizace z počátku devadesátých let — přijatými přibližně polovinou postkomunistických zemí po rozpadu Sovětského svazu — a „hospodářským úpadkem a korupcí, jež následovaly“.

Na základě srovnání majetku 25 postkomunistických zemí (v letech 1990 až 2000) a údajů zjištěných Světovou bankou u manažerů více než 3500 firem ve 24 z nich badatelé tvrdí, že mají pádné důkazy, že čím svědomitěji jednotlivé země přijaly politiku masové privatizace doporučovanou západními ekonomy a mezinárodními finančními institucemi, tím hůř dopadly: státy, které hromadně privatizovaly, zaznamenaly následně průměrný pokles HDP na hlavu o víc než 16 procent v porovnání se státy, které tuto politiku neprováděly.

Studie ukazuje, že nejradikálnější privatizace v dějinách selhala v zemích, jimž měla pomoci

„Tam, kde byly programy masové privatizace realizovány, znamenaly pro postkomunistické vlády obrovský fiskální otřes, jehož následkem se oslabil vývoj institucí pro správu a řízení soukromé sféry a vážně zhoršila transformační recese,“ píší Lawrence King a David Stuckler z Cambridgeské univerzity a Patrick Hamm, doktorand na Harvardově univerzitě ve studii Masová privatizace, schopnost státu a hospodářský růst v postkomunistických zemích zveřejněné v dubnovém čísle časopisu American Sociological Review.

Badatelé tvrdí, že jejich práce, jež je „v přímém rozporu s neoliberálními výklady“, vychází z toho, co před deseti lety zjistila „malá skupina odborníků, kteří kritizovali masovou privatizaci, protože může potenciálně mařit správu věcí veřejných“, včetně Geralda A. McDermotta z Pensylvánské univerzity, ale i když „odpovídá institucionálním pohledům zaměřeným na korupci, překračuje jejich hranice tím, že prohlašuje, že samotná masová privatizace poškodila existující státní instituce a zvýšila korupci“.

Studie nejen dokumentuje minulost, ale přináší i varování pro současnou dobu: ještě v roce 2008 Egypt uvažoval o realizaci programu masové privatizace, o rozdání akcií veřejných obchodních společností přibližně 40 milionům egyptských občanů. Maroko a Tunisko uvažovaly o podobné politice po arabském jaru 2011 a vyzvaly Evropskou banku pro obnovu a rozvoj (EBRD), aby jim při tomto procesu radila.

„Rychlou a rozsáhlou privatizaci podporují někteří ekonomové, aby řešili současnou dluhovou krizi na Západě a docílili reforem v ekonomikách Blízkého východu a severní Afriky,“ uvedl King v tiskovém prohlášení a vyzval, aby prioritou bylo zabezpečit vládní příjmy a schopnosti státu. „Tato studie ukazuje, že nejradikálnější privatizace v dějinách selhala v zemích, jimž měla pomoci.“

„Šoková terapie“ – hořká pilulka, která nic neléčí

Mezi propagátory receptu „šokové terapie“ pro postkomunistický svět, kteří volali po rychlé masové privatizaci, liberalizaci cen a obchodu a po úsporných opatřeních ve fiskální a měnové oblasti, patřil americký ekonom Jeffrey Sachs, jenž mnoha postkomunistickým zemím radil, jak realizovat reformy. „Nutnost urychlit privatizaci je rozhodující ekonomicko-politickou otázkou, před kterou východní Evropa stojí,“ napsal Sachs v roce 1992. „Když v blízké budoucnosti nenastane v privatizaci velkých podniků výrazný posun, celý proces by se na mnoho let mohl zastavit.“

Neoliberálové, jako je Sachs, propagovali základní princip politické prospěšnosti radikální změny, protože „se domnívali, že období ,mimořádné politiky‘ po pádu komunismu dává elitám krátkou šanci k provedení reforem, po níž by se manažeři a pracovníci státních podniků mohli snažit o zastavení či dokonce potlačení privatizačních a liberalizačních snah, aby zabránili propouštění a dalším sociálním nákladům,“ píšou King, Stuckler a Hamm.

Domnívali se také, že šoková terapie je tou správnou léčbou, i když hořkou pilulkou ke spolknutí. Zpráva EBRD o transformaci (Transition Report) z roku 1999 shrnuje konsensus zahraničních poradců a postkomunistických elit na začátku přechodného období:

„Soukromé vlastnictví by zajistilo podnikovou správu orientovanou na zisk, kdežto liberalizace obchodu a cen by uvolnila konkurenční tržní síly, které odměňují ziskové aktivity. Firmy by tedy měly vnitřní i vnější podněty k restrukturalizaci.“

Hlasy prosazující postupné kroky však od začátku zdůrazňovaly důležitost státem řízené institucionální reformy a tvrdily, že při absenci podpůrného institucionálního prostředí „by radikální reformy měly negativní dopad: privatizace by mohla vést spíše k rozprodávání aktiv než k investování a rychlé reformy by mohly stvořit ekonomické vítěze, kteří by se následně chovali kořistnicky“, upozorňují King, Stuckler a Hamm.

Zobrazit diskusi
Reakcí:20

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

CO KDYŽ TY POHÁDKY O PRIVATIZACI PROBĚHLY VE SKUTEČNOSTI TAKTO

V důsledku vadné koncepce privatizace byly vytunelovány zejména podniky,penzijní fond a záměrně se nevytvořil  v ČR kapitálový trh,aby se tehdy  současně majetek OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI desetinásobně podhodnotil a za situace neexistujícího kapitálového trhu, tedy konkurence,  nabídl tunelářům za babku.Právě penzijní fondy totiž tvoří na západě kapitálový trh v našem případě byl tehdy stát jediným penzijním fondem, vlastnící kapitál občanů za čtyřicet let práce, investovaný do podniků a dopravní struktury atp.Je známo,že kapitál na západě chrání zákony.Proto se v ČR tyto zákony záměrně nevytvořily, což dalo možnost vzniku monumentálních podvodů,které ještě čekají na vyhodnocení.V legislativním vakuu vznikla a trvá dodnes vlna mohutné korupce.Výnosy a tržby zmizelých podniků  i když nebyly světové, hradily výdaje na vzdělání,zdravotnictví,penze a další.Ted tyto zisky plynou z republiky pryč do danových rájů.Lidé si mají z bídných platů,které se jim inflací a daněmi  snižují a teprve za dvacet let dosáhnou úrovně EU, platit právě  všechny výdaje sami avšak dodnes neví,že by ti,kteří podniky koupili za babku měli tu zbývající častku,kterou dluží O.S. v důsledku podhodnocení koupených podniků a podvodů při jejich tzv.koupi, doplatit a to všem tak,aby si oni mohli zajistit v penzijním kapitálovém fondech ,které v ČR  chybí uložení svého kapitálu ,který jim byl ukraden  na zajištěni  stáří.Ono by tak mohl vzniknout chybějící kapitálový trh a nemusel by se dále tunelovat rozpočet přesunováním miliard do kasy zahraničních pojištovacích společností,které tam kapitálový trh tvoří.

Další privatizace po česku

Přeposílám, pokud ještě nemáš Videozáznam z novinářského vystoupení Lenky Procházkové, která podala trestní oznámení na kardinála Duku, P. Nečase a další členy vlády.

Vyposlechla jsem si i dotazy novinářů a účastníků konference a zjistila jsem, jaké obrovské mezery mají ve znalosti naší historie a dějin (míněno Českolovenska, České republiky a především našeho území, které určitou delší dobu spadalo pod Rakousko-Uhersko.

Takové dotazy, které na tiskovce s L. Procházkovou padaly, z mého pohledu, jsou možné i proto, že většina nás občanů, ani ve školních létech tj. už na základní škole se nezajímala o dějiny našeho národa, historii.

Pokud si někdo v tomto státě myslí, že majetek = církevní restituce patří církvi, pak jeho rodiče zbytečně do svého dítka investovali peníze, když mu např. hradili školní výlety na hrady a zámky a další historické památky.

Průvodci na zámcích a hradech vždy ve svém výkladu sdělovali např. "Zdejší zámek, půda a  rozsáhlé lesy až do poloviny 17 tého století byly lénem např. olomouckých arcibiskupů a byly v držení (majetkem) např. šlechtického rodu Vokurků, Vítků a pod.

Jenže: to by žáčci a návštěvníci takovýchto kulturních památek museli vědět, co to znamená "byly lénem". A to 99 % našeho národa neví.

A patří mezi ně i všichni členové vlády a parlamentu, pokud hlasují o církevních restitucích způsobem, jak to probíhá.

Přitom stačí se podívat např. do naučného slovníku nebo do Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost, který vydala Československá akademie věd.

"LÉNO"  ZNAMENÁ: ZEMĚ, POZEMKY, VÝSADY A POD. PROPŮJČOVANÉ VLASTNÍKEM ZA URČITÝCH dohodnutých PODMÍNEK "UŽIVATELI".

Znamená to: šlechta a majitelé těchto majetků propůjčovali církvi za určitých podmínek svoji půdu, lesy apod.

Shodou okolností něco zpracovávám pro jednoho mladého muže, který při našem hovoru projevil zájem o informaci kostela v Ostravě-Vítkovicích. Tak jsem si vzala na pomoc suprovou vydanou  publikaci, jejíž zadavatelem byl Magistrát města Ostravy.

Kniha se jmenuje "OSTRAVA 1880 -1939".

Obsahuje historii všech současných městských obvodů, které byly připojené většinou roku 1924 pod Ostravu.

Pracovala jsi určitou část svého profesního života v ČSVTS, která měla sídlo v Mariánských Horách.

Takže k tomuto teritoriu:

"Vznikly patrně již koncem 13. století, první zmínka pochází z r.1367.

Ves nesla původní jméno Čertova Lhota či Lhotka, o rok později Mariánské Hory.

VES BYLA AŽ DO POLOVINY 16. STOLETÍ "LÉNEM" OLOMOUCKÝCH BISKUPŮ ZPRAVIDLA  V DRŽENÍ PŘÍSLUŠNÍKŮ MÍSTNÍ DROBNÉ ŠLECHTY.

Čili naprosto "blbuvzdorně": vše patřilo na zmiňovaném zdejším území drobné šlechtě, která za určitých smluvně dohodnutých podmínek pronajímala svoji půdu, lesy, pole....  LÉNÍKŮM - TJ. OLOMOUCKÝM BISKUPŮM.

Takto bych mohla pokračovat u dalších částí.

Pokud jsi dál ve spojení s Šárkou z Hošťálkovic, tak např. Hošťálkovice (tj. lesy, půda a celé teritorium)  patřilo původně k Opavskému knížectví. Byly založeny ve 13tém století. Hošťálkovice byly v držení příslušníků řady šlechtických rodů z Opavska.

V r. 1576 je získal Bernard ze Zvole a přičlenil je hlučinskému panství. Jeho součástí zůstaly Hošťálkovice, až o konce feudálního období (s vyjímkou let 1809-1847)

Takto bych mohla pokračovat ke všem dalším městským částem nynější velké Ostravy z nádherné publikace, kterou vlastním a chráním jako oko v hlavě.

A s tím, že naši lidé o historii z povinného předmětu už od základní školy vědí prdlajz, tak ta vládní garnitura se svými poslanci a lobbisty si je vědoma o velké mezeře ve znalostech historie našich človrdíků, tak nás mohou oblbovat a umocňují to ještě tím, že ani nezveřejnili prozatím o které pozemky, lesy a majetek  se jedná...

Patrně vědí, že v tom 1 % lidí by se našli ti, kteří si dají práci a podklady ke skutečnému vlastnictví půdy, lesů a dalšího majetku, věrohodně doloží.

CÍRKEVNÍ RESTITUCE = TUNELOVÁNÍ MAJETKU STÁTU! VIZ DOLE  VIDEO, PROSÍM O DALŠÍ ŠÍŘENÍ, JE TO NORMÁLNÍ ROZKRÁDAČKA STÁTNÍHO # MAJETKU!

http://www.youtube.com/watch?v=-xHv3tb_pdo&feature=related

Video z tiskové konference, kde bylo oznámení přečteno novinářkou Lenkou Procházkovou, která zachránila státu katedrálu sv. Víta a nyní se snaží se svým sdružením Šalomoun zabránit schválení zákona o restituci majetku církvím, neboť se jedná o podvod.

Prosím sledujte video a šiřte dále.

Je třeba tomu zabránit, jinak majetek státu v obrovské hodnotě # přejde do rukou církve a Vatikánu

Užívání není vlastnění

Ano užívání majetku není jeho vlastnicvtí, ale tento princip se nehodí do plánů na "vyrovnání", tedy spíš věnování a vyvedení dalších státních majetku do soukromoprávních rukou. 

Jak si představuje církev restituce nám předvedla názorně v soudním sporu o Svatovítskou katedrálu se známým rozuzlením. Neoprávněné požadavky, vykonstruovaná argumentace.

Po bitvě ja každý generálem

„Před dvaceti lety naše vláda propásla jedinečnou šanci. Přední světoví ekonomové se shodují, že pokud by došlo k masivní a celoplošné privatizaci, nejlépe kupónovou metodou, mohla být dnes Česká republika ekonomickým tygrem nejen střední a východní Evropy. Místo toho naše vládnoucí elity prováhaly jedinečnou šanci a nechali perspektivní podniky v rukách samozvaných odborníků, kteří možná rozuměli socialistickým výrobním vztahům, ale určitě ne požadavkům na efektivitu a vývoj. Toto rozhodnutí (plošně neprivatizovat) způsobilo podle Lawrence Kinga a David Stucklera z Cambridgeské univerzity a Patrick Hamma, doktoranda na Harvardově univerzitě obrovský propad konkurenceschopnosti průmyslu v České republice a má za vinu výraznou transformační recesi“.

Tolik aktuální ekonomické zpravodajství z paralelního vesmíru…

http://jdem.cz/umqf8

Tu práci jsem nečetl, ale

Tu práci jsem nečetl, ale vzpoměl jsem si na předchozí studii těchto výtečníků, zkritizovanou například tady: http://pinus.bloguje.cz/759848-katedra-spatneho-vyzkumu-masova-privatizace-a-umrtnost.php

 

Nicméně, že jsou autoři zřejmě ideologicky předpojatí a jejich výzkum trochu postrádá rigoróznost a vědeckou objektivitu, nemění nic na faktu, že se u nás od revoluce do dneška rozkradly obrovské majetky na úkor poctivých lidí, za což kromě zlodějů nese vinu i politická reprezentace.

Tu práci jsem nečetl, ale pantaleon|24.04.2012 - 18:56

  Nebudu tady provádět žádné vědecké bádání, použiji kupónovou privatizaci (VKP) .

  Lidé nebyli pro kupónovou privatizci dostatečně eruovaní.  

   Občan tápal ač informací bylo poměrně dosti.

   Není důvod dnes se vracet o 20 let let zpět!! Pozdě bycha honit, informace se totiž nedoplnily. 

   Jedná se o stále stejnou písničku. Kterou?

 

Otázka je, jestli by na VKP

Otázka je, jestli by na VKP byli erudovaní dneska. A nebo vůbec, jesli by na ni byl na ni byl erudovaný kdokoliv, včetně nejlepších finančních analytiků. Do těch privatizovaných podniků jako drobný držitel investičních kuponů stejnějně nevidíte a před vytunelováním Vás ochrání zase jenom dobré zákony.

 

Další věc je, že ta zlodějina neprobíhala pouze prostřednictvím VKP, ale byl to celý kolotoč prostřednictvím bankovního socialismu, FNM, ministerstev....

 

 

 

 

Otázka je, jestli by VKP

VKP je 20 let stará záležitost. Je to pryč.

Mluvím o stále stejné písničce, která se opakuje.

A tou JE:

- probíráme věci které jsou pryč,

- nikdy se z nich nepoučíme,

- co se děje nevidíme, ignoruje stejně jako....

 

Proč jsou tak populární ty staré věci? Chuť trestat?

Trestat je lepší než přemýšlet.

 

Pojmenování stavu věcí

Jasné pojmenování věcí minulých je cestou jak ze současného klientelistického marasmu, na který se založilo právě v době KP, v době kdy se "na chvilku zhaslo" aniž by byl kladen akcent na vymahatelnost práva - všechno měla vyřešit "neviditelná ruka trhu". No a jak to dopadlo vidíme dnes a denně - vyřešila to po svém a ke svému partikulárnímu prospěchu s naprostým despektem k právům nebo věcem veřejným.

Kdo hledá ten najde, obzvlášť

Kdo hledá, ten najde, obzvlášť sociolog montující se do ekonomie. Faktem ale je, že pokud není dobře zajištěna ochrana soukromého vlastnictví, tak to může být problém. (Problém těchto privatizací taky může být to, že nový majitelé nemají k podnikům žádný vztah...)

Privatizace není hlavní problém

Nejsem ekonom, ale tento článek s puncem studie se mi nelíbí.

Problém vidím spíš v pravidlech, ve způsobu řízení a v provedení privatizace. To Klaus a s ním mnozí další nezvládl nebo nechtěl zvládnout. Nikomu ve vedení země např. nebylo divné, že jeden den se o obří ostravské firmě hovoří jako o postsocialistickém zadluženém molochu, kterého je potřeba zbavit se. A druhý den se najde partička odvážných svazáků, estebáků a komunistů, ta socialistický podnik večer koupí za neexistující peníze a třetí den se novodobí kapitalisté probudí jako společnost multimiliardářů napojených na nejvyšší politická patra. A privatizace do zahraničí probíhala obdobně.
Ty příběhy se dlouhá léta přepisovaly přes jeden kopírák, až se pod ním odhalila krutá pravda: stát neprivatizoval, ale pár mocných (nejen z ODS, ale i z ODA, KDU-ČSL, ČSSD atp.) rozdávalo na potkání a za korunu celé industrie svým kamarádům a tím pochopitelně i sami sobě. To ale nebyla deklarovaná privatizace. Kdyby byla privatizace prováděna poctivě a transparentně, kdyby byla provázena tvrdými pravidly o odpovědnosti za provedení privatizace a za získaný přínos, dopadlo by mnohé jinak.
Druhá cesta ale byla, zjednodušeně řečeno, osmašedesátnická. Dneska už můžeme spekulovat o jejím výsledku. Osobně si myslím, že by byla ve svých důsledcích mnohem a mnohem fatálnější. Nejen ekonomicky, ale i politicky. Dnes by mnozí chytrolíni psali studie o tom, jaká nedozírná tragická škoda nastala pro naší ekonomiku odstraněním jistého Václava Klause z procesu transformace formou privatizace.

Zavádějící článek zavádějící studie...

1) Článek okatě staví na "neoddiskutovatelných autoritách" (studie akademiků z věhlasných západních universit). Jenže západoevropské university jsou plné nejen socialistických ale i vyloženě neomarxistických elit, které marxismus stále vyučují jako rovnocenou (!) alternativu ke stávajícím systémům. Neobviňuji tím přímo autory oné studie z marxismu (to proto, že je neznám), říkám jen, že je dobré se zajímat, ze které části vědecké obce ona studie pochází. Při podrobnějším zkoumání se totiž většinou najdou i jiné studie (často z těch samých univerzit), které docházejí k výsledkům opačným, se stejným puncem seriosní věrohodnosti. Značka "poslední studie vědců z Cambridge" tedy sama o sobě nemusí znamenat nic.

2) Článek je velmi skoupý na samotná fakta. Je jasné, že kritizuje rychlou masívní privatizaci, na logickou otázku "jak se to tedy mělo dělat lépe?" však po dlouhém napínání odpovídá snad jedinnou větou  (údajně "postupnou transformací" - a uvádí Polsko a Slovinsko jak příklad) bez bližšího vysvětlení proč. Pokud to všech 16 zemí dělalo špatně a pouhé 2 země dobře - na základě jakých kritérií o tom autoři tak soudí? Zejména Polsko budí oprávněné pochybnosti, protože jeho základní ekonomická kritéria prosperity zaostávaly za mnohýmy postkomunistickými zeměmi (inflace, hosp. růst, nezaměstnanost, podíl industrializace, apod.). 

3) Závěry studie (tak, jak jsou interpretovány článkem) vzbuzují podezdření, že byly naroubovány na ideové přesvědčení jejich autorů - právě díky absenci konkrétních kritérií. ČR byla prohlášena za "vyjímku potvrzující pravidlo", co když ale právě ona byla byla potvrzením onoho pravidla a ostatní země jej jen nedotáhly do konce nebo jim v tom bránily jiné (již nezkoumané) okolnosti? Autoři dávají do samozřejmého vztahu k masové privatizaci také např. korupci, aniž by nějak dokázali proč (korupce je přítomná v jakékoliv zemi, významně i tam, kde se neprivatizovalo, dokonce lze s úspěchem dokázat, že nejzkorumpovanější země světa nejsou ty, které by se privatizací nějak zaobíraly). Vyvstávají další otázky: Nejsou příčiny poklesu ekonomik postkomunistických zemí jiné než radikální privatizace? I v případě, že ne, tak existovala varianta, které by vedla k podstatně lepším výsledkům (příklad s Polskem se zde jistě nedá díky jeho problémům v 90. letech použít)? Bylo vůbec možné nejprve léta "tvořit" legislativní rámec tržní ekonomiky (tj. zákony, do detailů popisující chování s.r.o., akciových společností, kapitálových obchodů, bankrotů, daňových pravidel, atd., atd. v prostředí, kdy toto všechno ještě neexistuje, kdy existují jen státní a "národní" podniky), abychom mohli za x let "spravedlivě a morálně" privatizovat?

4) Zcela chybí diskuse autorů nad zásadním kritériem, tj. kritériem, kterým poměřují úspěšnost svých cílů - to je z článku cítit jen nepřímo, náznakově a z toho by se dalo nejlépe posoudit ideové východisko jejich autorů. Je primárním cílem (podle nich) plná zaměstnanost? Pak oprávněně kritizují jakoukoliv privatizaci, protože minimální nezaměstnanosti se dá dosáhnout nejlépe v centrálně řízené ekonomice. Je kritériem hospodářský růst? Pak opět oprávněně kritizují masivní privatizaci, neboť (alespoň dočasného) nejvyššího hosp. růstu se nejlépe dosahuje systémem vyjímek, pobídek, dotací, intervencí, ochran a jiného masívního přerozdělování. Je to míra korupce a zločinnosti? Pak také oprávněně kritizují liberální reformy a privatizace, zločinnost je totiž nejnižší v přísných autoritativních režimech s efektivní tajnou policií a sítěmi občanských konfidentů. Co je hlavním kritériem, určující úspěch...? Pro mě osobně je to míra svobody. Míra svobody vlastnit, míra svobody ucházet se o vlastnicktví, míra svobody uspět nebo i neuspět. Pro mně osobně proto byla "šoková privatizace" úspěšnější než "pozvolná", i kdyby přinesla růst nezaměstnanosti, inflace nebo pokles HDP. Každý však máme pořadí hodnot trochu jiné, dáváme různým kritériím různou váhu. Proto žádné "objektivní" kritérium neexistuje. Proto není tato studie z principu "objektivní", vypovídá jen o postojích jejich autorů. I když jsou z Cambridge. 

...

Nebudu komentovat celou reakci a vyberu si jen nejmarkatnější část: "Bylo vůbec možné nejprve léta "tvořit" legislativní rámec tržní ekonomiky...?

A odpovídám : ano bylo možné vytvořit legistlativní rámec a jako příklad uvedu, s Kupónovou privatizací přímo související, legistlativu pro akciový trh. Ten zde před r.1989 neexistoval a vznikal naprosto nanovo. Co se nabízí jako nejjednodušší : použít něco co již jinde funguje včetně regulačních a kontrolních mechanismů. Jenže o to nebyl zájem a tak vznikal kompilát domorodých legistlativců s pokulhávajícími kontolními mechanismy, který lze jednoduše zhodnotit jako paskvil podle nutnosti mnoha následujících novelizačních úprav, aby se vůbec dostal do funkčního stavu.

Jako srovnávací vzorek postkomunistické společnosti po transformaci, která mohla a použila vypilovanou legistlativu, lze uvést bývalé Východní Německo. Hodnotit čistě ekonomickou stránku je kvůli masivním investicím ze Západního Německa by bylo ošidné, ale můžeme se podívat na společenskou stránku věci a správu věcí veřejných : podle dostupných informací lze říci, že se jedná o standatní evropskou demokracii s nízkým stupňem korupce. Dokonce už ani nejsou tolik slyšet nářky, že Východoněmci jsou v Německu občané druhé kategorie - Osis, protože po 22 letech je to už opravdu jedno.

Nějaký dobře funkční legislativní rámec privatizace...

... ještě před samotnoou privatizací podle mého názoru stvořit nebylo možné. Uvádíte, že stačilo "překlopit" pravidla ze západních zemí, to je ovšem iluze. Samotné zákony nic neznamenají, funkční zákonnost tvoří zejména zkušené, tradicí tříbené instituce a ty u nás nebyly (a trvá desetiletí a generace právníků, soudců, ekonomů, úředníků... - než začnou fungovat s podobnou efektivitou jako na Západě, kde se také nezrodily přes noc). Tento argument podporuje i jeden velký pokus, kdy ve 20. stol. některé mladé demokracie latinské Ameriky doslova opsaly své ústavy od jedné z demokracií nejdokonalejších - ústavy USA. A zralou demokracii to žádné z nich nezajistilo. Dobré zákony jsou  zkrátka jen malým střípkem velkého koláče, mnohem větší váhu má tradice, široké obecné povědomí, vyspělé instituce, apod. 

Východní Německo je specifický příklad, neboť jako jedinná postkomunistická země byla zcela pohlcena svým mocným a bohatým sousedem. Nedá se díky tomu srovnávat s jinými zeměmi snad v žádném parametru. Pokud jej uvádíte jako světlý příklad, pak je to ke cti masové a rychlé privatizace, protože německé reformy byly obzvláště radikální a "šokové", dokonce tak rychlé, že to ekonomicky zamávalo i její bohatou západní částí a mnoho západních Němců se ještě ke konci 90. let ptalo, stálo-li to radikální sjednocení za to. Nyní s odstupem je jasné, že stálo, a H. Kohl si zaslouží obdiv, že se nebál skočit rovnou do hluboké vody. 

 

Ideologie a "dlouhý pochod institucemi"

Přemýšlím o tom, zda se z podstaty věci ekonomická matérie nevzpírá sociologické interpretaci a její metodologii. I když asi ne, uvážíme-li, že sociologové jsou zhusta velmi levicově orientování. Ti z elitních univerzit od zahájení "dlouhého pochodu institucemi" zcela jistě, a tak si metodologii náležitě zohýbají, aby "dokázali" své ideologické chyméry.

Ano...

Ano, tak nějak to nejspíše bude. 

Pozoruhodné

Jinak řečeno, co sociolog, to levičák, tihle jsou určitě taky levičáci. Tzn. určitě si data patřičně ohýbají a nemá smysl se nad tím více zamýšlet. Je snad tohle ukázkou "pravicového užívání logiky"? Kdepak, tohle je ukázkou pomíjení logiky.

Asi se nedá takto

Asi se nedá takto generalizovat, nicméně za sebe můžu říci, že znám lidi ze dvou ročníků sociologie při UK a opravdu to jsou (až na výjimky) levicově orientovaní lidé. Silně pochybuji, že v jiným ročnících je tomu jinak - vzhlédli-li se ve svých učitelích a autorech knih, jimiž jim je vymýván mozek, pak pochopitelně budou zastávat názory, které jim jsou denně servírovány jako správné.

Opravdu?

Každá změna režimu přináší přesuny majetku. Zvlášť v totalitních zemích s velkým vlivem tajných služeb. Jestli si někdo myslí, že Havel spasitel osvoboditel nebo snad Klaus tahali za drátky, je hodně naivní. Asi úplně nejvíc zcestná je myšlenka, že se kradlo díky špatným zákonům. Teď je dvacet let po převratu a krade se úplně stejně...

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah