Česká ekonomika na prahu další krize. Zajímá to někoho?

Český statistický úřad počátkem června oznámil, že domácí ekonomika v prvním čtvrtletí klesla podle zpřesněných údajů meziročně o 0,7 procenta. Její stav komentuje v článku pro ČESKOU POZICI makroekonom Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslav Ungerman.

Je zajímavé, jak bez větší pozornosti širší veřejnosti proběhla zatím poslední zveřejněná čísla o vývoji české ekonomiky. V současnosti je bezpochyby mnoho mediálně vděčnějších témat, a tak se možná není ani čemu divit. Je téměř jisté, že čas, kdy si zvýšenou pozornost tyto nové statistiky vyžádají, ještě přijde. Naznačují totiž, že českému hospodářství se nebude dařit, respektive bude se mu minimálně jeden rok dařit velmi špatně.

reklama

Možná je malá pozornost těmto problémům dána i tím, že máme mnoho ekonomů, ale už méně národohospodářů – tedy těch, kteří by uvažovali o širších souvislostech rozvoje české ekonomiky a o její budoucnosti, a nikoli jen o tom, co bude příští měsíc. Ale mohu se i mýlit.

Nové průmyslové zakázky stouply za posledních šest měsíců celkově o desetinu, zatímco loni to bylo o dvacet procentPřipomeňme si jen letmo některá čísla. Průmyslová výroba se za první čtyři měsíce roku zvýšila meziročně o necelá tři procenta – loni to bylo o více než deset procent. Ještě zajímavější je vývoj nových průmyslových zakázek. Celkově za uplynulých šest měsíců stouply o desetinu, ale loni to bylo o dvacet procent. Ovšem zakázky z tuzemska jsou posledních několik měsíců již stabilně o čtyři až pět procent pod úrovní minulého roku.

Situace ve stavebnictví je všeobecně známa – za první čtyři měsíce vykazuje pokles zhruba o desetinu a v inženýrských stavbách téměř o pětinu oproti minulému roku.

Podobná je situace ve vývoji maloobchodního obratu – ani ten neroste, ale reálně klesá. Nejvýrazněji – což asi není překvapení – je tomu v sortimentu potravinářského zboží. V souhrnu za čtyři měsíce je tam reálný pokles obratu o tři procenta, nominálně stagnace, a zatím se pokles od počátku roku stále prohlubuje. A to obsahují dubnová čísla tradičně vyšší nákupy na velikonoce, i když letos oslabené „vaječnou horečkou“. Peníze za nákup vajec zkrátka skončily za zahranicemi, a to kvůli jejich vysoké ceně u nás.

Výběr daní zaostává

Za povšimnutí stojí i projevující se závislost – DPH na potraviny se zvýšila o čtyři procentní body a prodej poklesl o tři procenta. Kde jsou ony předpovědi expertů vládní NERV, že vzestup daně se utlumí v maržích obchodníků a cenová hladina v podstatě nevzroste? Zdá se, že spotřebitelé a zřejmě ani obchodníci tuto předpověď nečetli.

Prognózy o vývoji DPH selhaly a její další výběr se podstatně odchýlí od původních představJe tu ještě jeden důležitý signál, a tím je vývoj daňového inkasa státního rozpočtu, především DPH. Podle dat za prvních pět měsíců je letošní inkaso nižší o více než dvě miliardy než v roce minulém, i přes poměrně dramatický vzestup sazby DPH. Rozhodně už nejde o výsledek za krátké období. Naznačuje to, že prognózy o vývoji DPH selhaly a její další výběr se podstatně odchýlí od původních představ. V návrhu státního rozpočtu je totiž napsáno, že letos bude inkaso DPH vyšší o 37 miliard korun než loni.

Tak tomu určitě nebude, zázraky se nedějí. Pro letošní rok lze celkem reálně usuzovat na pokles příjmů DPH oproti schválenému rozpočtu minimálně o dvacet miliard. Což bude mít přirozeně další dopady.

Další škrty

Data o vývoji české ekonomiky nasvědčují tomu, že se hospodářství znovu ocitá na prahu krize. Pro letošní rok nelze počítat ani se stagnací, ale s poklesem HDP někde kolem 1,5 procenta. Škrty v tuzemské ekonomice a reálný pokles spotřeby k takovému vývoji nevyhnutelně povedou. Propad tuzemské poptávky nemůže překrýt ani případný pozitivní vývoj v zahraničním obchodě. Kupodivu trvalý pokles jeho směnných relací nechává také mnoho analytiků v klidu. Tuzemská poptávka představuje tři čtvrtiny HDP a její propad nemůže aktivum zahraničního obchodu překrýt.

Pokles hrubého domácího produktu povede k dalším škrtům ve výdajích letošního státního rozpočtu, má-li být udrženo schválené saldo 105 miliard korun. Očekávám proto, že se v krátké době ještě dočkáme jejich dalšího kola – zmrazení výdajů nebo jak se to v úřednickém žargonu nazývá.

Ani na konci roku 2012 nepřesáhne HDP úroveň předkrizového roku 2008V takové situaci se bude připravovat i návrh státního rozpočtu na příští rok. Bezpochyby jeho autoři budou předpokládat růst HDP jak v reálném vyjádření, tak v nominálním. Je však takový předpoklad reálný? Pochybuji, že pro příští rok můžeme vůbec o nějakém růstu ekonomiky či dokonce o jeho zrychlení mluvit.

Nezapomínejme, že ekonomika je poměrně složitý „organismus“, který má vysokou setrvačnost. Škrty, které provádíme dnes, se začnou projevovat až se zpožděním v příštím roce. Co jsou potom růstové impulsy pro příští rok? Snižující se vládní spotřeba či soukromá spotřeba? Útlum investic? Sotva najdeme něco, co by mohlo znamenat prorůstové stimuly.

Co tedy bude výsledkem hospodaření současné vlády respektive její hospodářské politiky, pokud výraz hospodářská politika není pro pojmenování jejího snažení příliš silný? Vždyť ani na konci roku 2012 nepřesáhne HDP úroveň předkrizového roku 2008, a to bude reálná vyhlídka jeho dalšího poklesu.

Stále ještě to není dostatečný důvod k zamyšlení nad tím, jak dál?