Centrální bankéři na celém světě snižují sazby ze zoufalství
Globální ekonomika se pohybuje po neprozkoumaném území. Nikdo, ani šéfové nejuznávanějších centrálních bank nevědí, co by měli dál udělat.
Zdá se, že globální ekonomika opět zpomaluje. A centrální bankéři na celém světě začali provádět nové kolo snižování úrokových sazeb, jež by mělo nastartovat ekonomiku. Například Bankovní rada České národní banky (ČNB) 28. června snížila základní úrokovou sazbu o čtvrt procentního bodu na rekordně nízkou hodnotu 0,5 procenta. Dosud činila základní sazba již více než dva roky 0,75 procenta. Pokud to ČNB uklidní, není sama.
Jak však uvádí americký deník Wall Street Journal (WSJ) mnohá opatření centrálních bankéřů jsou zbytečná a spíše extrémní:
„Evropská centrální banka snížila krátkodobou úrokovou sazbu na rekordně nízkou hodnotu 0,75 procenta a další sazbu pro banky na nulu. Čínská centrální banka sdělila, že nechá poklesnout jednoroční úrokovou sazbu v jüanech z 6,31 na šest procent. Anglická centrální banka (The Bank of England) již snížila krátkodobou úrokovou sazbu na nulu.“
Některá opatření centrálních bankéřů však jsou ještě radikálnější. Dánsko dokonce zavedlo zápornou úrokovou sazbu, aby povzbudilo banky k vyššímu půjčkám. Žádná jiná země sice nezašla stejně daleko, ale čím dál víc hlavních světových ekonomik se přinejmenším vydává tímto směrem.
Tato rozhodnutí mohou být zajímavá pro studenty netradiční měnové politiky, ale ve skutečnosti znamenají ryzí zoufalství. A jak píše WSJ, jen málo finančních analytiků se domnívá, že tato opatření budou úspěšná, protože v mnoha zemích Západu jsou úrokové sazby již téměř na nule. Navíc mezinárodní akciové trhy poklesly okamžitě poté, co se dozvěděly o nových radikálních opatřeních centrálních bankéřů. A investoři začínají být přesvědčeni, že centrální banky na celém světě pozvolna přestávají mít nástroje k boji proti zpomalování hospodářského růstu.
V tuto chvíli lze říct s jistotou jediné: globální ekonomika se pohybuje po neprozkoumaném území. V minulosti nikdy nic podobného nebylo, a nikdo, dokonce ani šéfové nejbohatších a nejrespektovanějších centrálních bank na světě nevědí, jaký příští krok by měli udělat.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlaste nebo zaregistrujte.
Přeposlat
Verze pro tisk
Komentáře
ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.
Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.
Děkujeme vám za pochopení.
příčinou je chamtivost
a obrovské rozdíly mezi mzdou drtivé většiny zaměstnaných a managerské vrstvy. Bohatí jsou stále bohatší, zatímco životní úroveń stále většího počtu lidí neroste. Dokud v této věci nedojde k realističtějším poměrům, bude situace stále horší.,
Naprosto přesné, hoši to okrádání zkrátka přeťápli!
Je to v jádru jednoduché avšak o to složitější a až nemožné bude tento trend jednoduše narovnat. Společnost nechala svou netečností i hloupostí, aby atavističtí primitivové postupně obsadili klíčové vůdčí pozice. U nás je to až do očí bijící extrém viz Kalousek, Macek nebo Topolánek a ostatní násilníci. Společnost je a jim podobné svojí tolerancí a hloupostí udržuje u moci, i když celou společnost reálně ohrožují. Vypadá to jako by lidé ztratili pud sebezáchovy a pohybovali se v jakémsi virtuálním světě, který by šel nějakým jednoduchým zmáčknutím tlačítka ukončit a vrátit do normálu. Bohužel těch, kteří na to přichází, teď už však zoufale pozdě, je čím dál, tím víc. Jedná se zejména o hypotékové liberály, kteří v současnosti prochází osobními bankroty nebo exekucemi. V tomto by se dal jako příklad použít starověký čínský princip Jin a Jang kdy jakákoliv nerovnováha vyvolá abnormální stav - krizi. Jen hlupáci si totiž můžou myslet, že hromaděním majetku na úkor ostatních dosáhnou štěstí a spokojenost. Ve své povrchnosti jim to tak zdánlivě může připadat, avšak jejich niterný duševní stav je v nerovnováze (je to mnohdy vidět i na zevnějšku takto postiženého jedince), i když tito chudáci naprosto netuší proč a zde se kruh uzavírá, neboť se snaží svoje duševno uklidnit dalším zběsilým hromaděním majetku i přestože je jasné, že ho nemůžou nikdy spočítat a tak stále dokola až do úplného zblbnutí těsně před smrtí.
A jaká je v tom věda nazvat
A jaká je v tom věda nazvat věci pravými jmény? Monetární ekonomické nástroje přivedly systém do cyklické závislosti namísto tržní rovnováhy. Proč? Základním nástrojem peněz je být prostředkem směny. Tuto funkci mohou peníze vykonávat, pokud je jejich možství zhruba rovno množství zbož a služeb násobených jejich cenami. Jenže peněz bylo vydáno už zhruba 40 krát více (měřeno v hlavních rezervních měnách), a to je pouze velmi kozervativní odhad. Přebytečné peníze jsou vázány v naprosto netržních instrumentech, jako jsou státní dluhopisy, penzijní závazky, dlouhodobé hypotéční závazky, deriváty (atp.). Netržní proto, že vzhledem k jejich konstrukci se jedná o závazky typu balonových úvěrů (bude zaplacen druhým úvěrem). Ve skutečnosti se tedy jedná o peníze mimo oběh zboží a služeb, s tím, že tento trh deformují umělým zvyšováním cen (proto se například mohou stavět byty za ceny, které nemůže běžná rodina splatit, stavět kancelářské budovy za ceny, které nikdy nemohou být uhrazeny z nájemného atd). Hospodářské spomalení má tedy velmi prostou příčinu: pracujícímu člověku, pracujícími podniku, tedy komukoliv, kdo vytváří jakékoliv reálné hodnoty bereme z každé jeho vydělané koruny řekněme 20 procent a tyto peníze nevracíme do ekonomiky ale systematicky je vyvádíme. Tento systém je čím dál výhodnější pro čím dál menší skupinu lidí. Pokud chtěí centrální bankéří opravdu tak strašně moc pomoci, tak by měli za zápornou úrokovou sazbu začít půjčovat především podnikům a státu. To by k ekonomickému oživení přispělo.
Třeba kapitalismus naráží na limity.
Přetavování základních vstupů jako jsou suroviny, prostor, lidská práce, know how na hodnotu a distribuování na základě zásluhovosti náráží na omezení.
Drahé suroviny, omezený prostor, drahá práce, a omezení expanze.
Růst byl vždy něčím dotovanej. Levnejma surovinama, levnou praci, novejmarozvíjejícíma trhama a podlední době, nějakou ideovou bublinou, jako bydlení pro všechny atd.. Ale co teĎ?
Nevím jak chceme čelit problémům budoucnosti, které nás statisticky prostě dříve nebo později čekají, když máme takové problémy s ekonomickým chováním a třeba i takovým zakladem,jako mít kde spát, co jíst a umět číst a psát .To je mi fakt záhadou.
Zajímalo by mne, jestli někdo uvažuje nad tím, že stagnace může trvat třeba 100vky let, než se zase nakopnem a vytěžíme sluneční soustavu např. Nebo dojde k nějakému fatal objevu v otázce energetiky.
Přitom je to podle mne tak jednoduchý. Máme Slunce a z toho je živo vše. Tzn i my se musíme naučit jak z něj v kludu přežít.
Možná je tu problém i s motivací, prostě v dnešní životní úrovni to bububu pojdeš hlady, bububu odnese tě čert už nefunguje. Chtělo by to nějakou motivaci novou poplatnou době.
Evropa vs USA
To, ze monetarni expanze v Evrope s fiskalni restrikci nefunguje dohromady a jeji efekt je minimalni asi moc prekvapujici neni nicmene v USA je to jina pisnicka. Evropa diky nezodpovednemu chovani v minulosti ztratila manevrovaci schopnosti ve fiskalni politice a monetarni neni schopna povzbudit upadajici poptavku. Politici a bankeri ztraci vliv na ovlivnovani ekonomiky. V USA co neprokonzumoval stat zvladli siroke nizsi vrstvy. Ceka nas ztracena dekada mozna cela generace.