Co je naším zájmem v Arábii

08.03.2011

Jak dopadnou revoluce v Arábii? Zatím nevíme. Přejeme obyvatelům arabských zemí, aby dopadly co nejlépe; obáváme se však, že mohou vést i k horšímu, než tam bylo doposud.

Ideální by bylo, kdyby dopadly jako ty u nás ve střední Evropě v roce 1989. To je však málo pravděpodobné. V nejhorším případě dopadnou jako ta v Rusku 1917 či v Íránu 1979: po pádu cara či šáha se moci nechytli tolerantní demokraté, nýbrž tyrani mnohem horší než car či šáh: Lenin a Stalin nebo Chomejní.

Revoluce v Arábii 2011 mohou dopadnout i jako ty v Evropě v roce 1848: bezprostřední neúspěch, leč zasetí semínek postupné liberalizace a demokratizace. To je asi nejpravděpodobnější.

Profitování Íránu ze současných nepokojů v arabském světě je podceňovanou stránkou problému

Především bychom neměli přehlížet rozdílné situace v jednotlivých arabských zemích. Tunisko je nejnadějnější případ: má mladou, vzdělanou populaci a je nejvíce podobné Evropě. Egypt, jedna ze dvou nejdůležitějších arabských zemí, je případ složitější: má miliony velice chudých, nevzdělaných obyvatel, jež mohou snadno podlehnout vábení radikálních islamistů. To je noční můra. V Tunisku i Egyptě vládli diktátoři, leč relativně umírnění, což dokazuje i fakt, že rezignovali bez masivního krveprolití.

Situace v Libyi je odlišná. Kaddáfí – tato bizarní kombinace Mussoliniho a Michaela Jacksona – je krvavý maniak. Ale jakkoli odpudivá kreatura to je, a jakkoli vzteklý sponzor mezinárodního terorismu v prvních třech dekádách své vlády to byl, v té své poslední čtvrté se z mezinárodního hlediska choval relativně neškodně a nebyl islamistou.

Nejméně pozornosti se u nás věnuje Bahrajnu. V této pro Západ důležité základně v Perském zálivu vládne sunnitská dynastie, ale většina obyvatel jsou šíité. Pád režimu v Bahrajnu by znamenal nesmírné posílení moci a vlivu současného íránského režimu na celém Blízkém východě.

Již nyní Írán podporuje islamisty v Gaze a ztráta prozápadní zahraniční politiky Egypta by vedla k nárůstu moci a vlivu Íránu v celém regionu. Profitování Íránu ze současných nepokojů v arabském světě je podceňovanou stránkou problému.

Co je naším zájmem? Především, aby nové režimy v arabském světě byly tolerantní vůči místním křesťanům a aby jejich zahraniční politika nebyla protizápadní. Tyto dvě věci jsou pro nás důležitější, než zda ty režimy budou demokratické, nebo ne.

Text byt rovněž publikován v Katolickém týdeníku č. 10/2011.

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

prostoduchost, neinformovanost nebo záměrná licoměrnost?

V textu je zmíněné přání, aby revoluce (...) dopadly ideálně podobně jako u nás v roce 1989.

Osobně si myslím, že pan Joch je součástí mediálněpolitického potravního řetězce, trpícího nemocí zvanou "Sdílení hodnotového ideálu".

Tím ideálem je míněno to, co je pro ty, kteří ho sdílejí, nahlíženo jako ideální - pokud možno hlavně pro ně. V tom kontextu lze myšlenku rozvést směrem, že když je to vhodné pro ně, musí to být přece vhodné i pro ostatní.

Nelíbí se to snad někomu? To má ale velikou smůlu.

Ale k věci. Mohl bych zde začít vršit různé argumenty na důkaz toho, že žádná revoluce v roce 1989 u nás neproběhla, ale to vnímám jako házení hrachu na zeď. Nicméně jednu faktografickou poznámku si odpustit nemohu.

V roce 1986 byl dotazovaný významný představitel české kultury poradcem Gorbačeva, kdo by podle názoru váženého českého hosta byl ideálním prezidentem ČSSR po odchodu Husáka do důchodu.

Dostal očekávatelnou odpověď - Štrougal a podobně. Pokýval hlavou a po chvíli přemýšlení se zcela vážně zeptal, zda soudruh Gavel, by mohl být dobrým prezidentem...

Tato informace je veřejně dostupná a ověřitelná a bohužel hodnověrná.

Pokud si každý dá práci, zjistí jak to bylo například s prognostickým ústavem a tak dále a tak dále.

Z jaké líhně vzešel pan Joch, kdo je jeho duchovním otcem a učitelem, kdo jeho vzorem? Ano, odtud vítr fouká:-)