Jak padá ministr

Jako blesk z čistého nebe přišla počátkem minulého týdne z Německa zpráva, že tamní nejoblíbenější a podle mnohých nejschopnější politik Karl-Theodor zu Guttenberg skládá funkci a odstupuje z postu ministra obrany. I když vlastně – ono to nebe zase tak čisté a jasné již delší dobu nebylo. Naopak, nad hlavou této „shooting star“ německé politiky se již několik dnů předtím stahovala čím dál tím hustší a temnější mračna. Při zjišťování příčin této situace a z nich vyplývajícího rozhodnutí zu Guttenberga je třeba trochu zalovit v historii.

Karl-Theodor zu Guttenberg patří ke generaci mladých politiků a do nejvyšších pater se dostal až neuvěřitelně rychlým způsobem. V předchozí vládě velké německé koalice zastával nějakou dobu funkci ministra hospodářství a byl to právě on, který se jasně postavil proti státní podpoře ve prospěch tehdy marodné firmy Opel. Za tento postoj byl silně kritizován, protože šlo o možnou ztrátu několika tisíc pracovních míst. Nicméně svůj názor nezměnil a další vývoj, jakož i současný ministr hospodářství v nové vládě, mu dal za pravdu.

Ceněná přímočarost

Předností zu Guttenberga je jeho přímočarost, jasná artikulace témat a srozumitelná komunikace s německými občany. Byl to také on, kdo se nebál v souvislosti s aktivitami Německa v Afghánistánu nahradit slovo „nasazení“ výstižnějším „válka“. Právě tato přímočarost, jeho schopnost pojmenovat věci pravými jmény a jeho přihlášení se k základním etickým hodnotám mu vynesly tak velkou popularitu, a to nejen v politice a nejen v Německu. Není tedy divu, že se o něm brzo začalo mluvit jako o budoucím německém kancléři.

Všechno také mohlo bez větších problémů probíhat podle uvedeného scénáře, kdyby nebylo té nešťastné dizertační práce. Záležitost stará již téměř pět let právě v tuto chvíli zu Guttenberga dohnala a dost drastickým způsobem smetla z povrchu německé politické scény. Byla to bezpochyby obrovská minela tehdejšího doktoranda, že ve své práci neoznačil zdroje svých tezí a myšlenek, že opisoval celé pasáže – někdy dokonce i s gramatickými chybami v nich – a že očividně celé pasáže vůbec nepsal sám, ale nechal je psát někým jiným.

Bezzásadoví se židle drží

Další velkou chybou bylo jeho počáteční tvrzení po propuknutí aféry, že jeho práce je pouze jeho dílem a žádným plagiátem, což mimo jiné dokladuje, že části práce psal na zakázku někdo jiný. Pouze malou útěchou může být skutečnost, že uvedená dizertační práce představuje v očích mnoha odborníků jedinou ucelenou publikaci na světě, která se zabývá zákonitostmi vývoje a strukturou USA a jejich srovnáním s vývojem v Evropě.

Končí politik, který neudělal žádnou politickou chybu a který výrazně vyčníval nad obvyklou politickou šedí Nezbývá tedy bohužel nic jiného, než konstatovat, že končí politik, který neudělal žádnou politickou chybu, který výrazně vyčníval nad obvyklou politickou šedí a který tím, že dokázal vyjádřit a obhájit svůj názor, získal v politice neobvyklou podporu ze všech stran. Škoda. Ale možná právě krokem, který učinil zu Guttenberg, by měl politik prokazovat svoji politickou kulturu a etiku, svoji zodpovědnost a svůj vztah k základním lidským hodnotám. Ještě větší škoda je, že právě pouze ti dobří, zásadoví a upřímní politici k podobným krokům přistupují, zatímco politici bez zásad a bez zábran se křečovitě drží svojí židle i v době, kdy hustá mračna už dávno přešla v prudkou smršť!